Na planetě se každý rok vytěží až 50 miliard tun písku a štěrkopísku, což by stačilo na postavení 27 metrů vysoké a stejně široké zdi obepínající celou Zemi. Písek je tak nejvíce využívanou surovinu hned po vodě, státy ho ale nepovažují za strategickou surovinu a většinou téměř nedohlížejí na jeho těžbu a nesledují její dopady na životní prostředí. Ve své nové zprávě na to upozornil program OSN pro životní prostředí (UNEP).
Písek a štěrk jsou nepostradatelné ve stavebnictví – třeba při výrobě betonu a asfaltu, ale také ve sklářském průmyslu – a jeho těžba se za poslední dvě desetiletí ztrojnásobila.
„Naším cílem je, abychom začali písek vnímat jako komoditu a materiál stejně jako další nerostné suroviny a zdroje včetně vody, ropy nebo plynu. Tam funguje regulace na místní i mezinárodní úrovni, což… u písku zcela chybí,“ domnívá se jeden z autorů zprávy Chris Hackney z univerzity v Newcastlu.
Podle UNEP může mít neregulovaná těžba písku a štěrku ničivé dopady na životní prostředí – mimo jiné snižuje odolnost prostředí proti přírodním katastrofám jako jsou povodně, zvyšuje riziko eroze, ohrožuje biodiverzitu a ničí vodní zdroje.
Zvlášť problematická je podle UNEP těžba písku na mořském pobřeží a na březích řek, protože může vést k zasolení sladkovodních zdrojů, nevratným změnám v ekosystémech a ohrozit živobytí milionů lidí, kteří závisejí například na zemědělství, rybářství nebo turistickém ruchu.
OSN vyzývá, aby země věnovaly těžbě písku větší pozornost, nastavily přísnější pravidla a pečlivě sledovaly její ekologické aspekty. Podle úřadu to bude stále důležitější, protože spotřeba písku v budoucnu výrazně poroste. Počet lidí na zeměkouli se podle odhadů do roku 2050 zvýší na deset miliard a 70 procent z nich bude žít v městských aglomeracích, což zvýší tlak na stavebnictví.
Už nyní je spotřeba písku velmi nevyrovnaná, asi 52 až 56 procent spotřeby připadá na Čínu.
