V lidském mozku se dají najít mikro a nanoplasty, a to ve vyšších koncentracích než v játrech nebo ledvinách. Analýza posmrtných vzorků ukázala, že v čelním laloku se plastové částice hromadí výrazněji než v dalších sledovaných orgánech a že jejich množství v posledních letech roste.
Vzorky pocházely z pitevního materiálu z různých let a výzkumníci je porovnávali napříč obdobími. Jako výrazný faktor se ukázal rok úmrtí, protože koncentrace byly vyšší u novějších vzorků než u starších. V mozkové tkáni vycházela mediánová koncentrace celkových plastů u vzorků z roku 2016 na 3345 mikrogramů na gram a u vzorků z roku 2024 na 4917 mikrogramů na gram.
V játrech a ledvinách byly hodnoty podstatně nižší. U vzorků z roku 2024 vycházel medián v játrech na 433 mikrogramů na gram a v ledvinách na 404 mikrogramů na gram. V materiálu z amerického východního pobřeží se objevily nižší mozkové koncentrace než u srovnatelných vzorků z Nového Mexika, i když samotná geografie není jediným možným vysvětlením.
Složení plastů mělo jednoho jasného vítěze. Převládal polyetylen, tedy polymer běžně používaný například v obalech a fóliích, a mozek ho obsahoval ve vyšším podílu než játra či ledviny. Mikroskopické snímky navíc naznačily, že nejde jen o viditelné „kousky“, ale často o velmi malé fragmenty na nanoscale, které připomínaly ostré úlomky nebo šupiny.
Zvlášť nápadné výsledky přineslo srovnání s tkání lidí s diagnostikovanou demencí. V této skupině vycházela mediánová koncentrace celkových plastů na 26 076 mikrogramů na gram, tedy násobně víc než u „běžných“ vzorků čelního laloku. U těchto případů se částice častěji objevovaly podél cévních stěn a v místech s výraznější přítomností imunitních buněk, což ale samo o sobě ještě neznamená, že plast demenci způsobuje.
Autoři zdůrazňují hlavně dvě věci: jak málo se zatím ví o tom, kudy se nanoplasty do mozku dostávají, a jak těžké je měřit je tak, aby se vyloučila kontaminace z okolí. Použité metody kombinovaly chemickou kvantifikaci s několika způsoby vizualizace a kontrolními kroky, přesto jde o oblast, kde teprve vznikají standardy. Z dat zároveň nevyplývá, že by množství plastů jednoduše narůstalo s věkem, takže do hry může vstupovat spíš aktuální úroveň expozice v prostředí, rychlost vstřebávání a schopnost těla částice odbourávat nebo vylučovat.
