Najednou mě chytil za ruku. „Víš, že za tím utrápeným pohledem se skrývá nádherná žena?“ „Ano,“ odpověděl jsem. Pak jsme se políbili. Všechno na něm mi sedělo, jeho vůně, jeho silné paže, tón jeho hlasu a ty polibky… Táhla se na nás mračna komárů, a tak jsme se šli projít k jezeru.
Jen my dva, tichý měsíc a tma, v níž se mihotala světýlka světlušek. Jednou nebo dvakrát jsme se svlékli a ponořili se nazí do temné vody. Na mělčině mě jeho paže spoutaly jako živé provazy a nebylo úniku. Naše laloky vibrovaly vzrušením, hladově jsme se k sobě tiskli, jeho chtíč si našel cestu.
Toužila jsem po jediném, cítit ho v sobě a oddat se rozkoši. Navzdory vodě do mě hladce vklouzl a najednou neexistovalo nic než naše vzrušená těla, která v naprosté harmonii sledovala jediný cíl.
