Bylo až neuvěřitelné, jak mě pomalu se pohybující voda uklidňovala. Okouzlilo mě i Rosťovo chování k dceři. Vyzařoval z něj přirozený klid, vyrovnanost. Ach, jednou z něj bude skvělý otec, pomyslela jsem si.
Večer ve stanu mi kamarádka řekla, že Rosťa je volný a že ho poslala na mou loď schválně. Vysmála jsem se jí a řekla, že na takové věci ani nemyslím, že mám dost starostí doma. Jen nevím jak… A druhý den jsem začala Rosťu vidět ženskýma očima. U oběda malá usnula a my jsme měli možnost se lépe poznat.
Zjistila jsem, že je to nejen pohledný, ale i inteligentní muž. Měl za sebou dlouhodobý vztah a do dalšího nespěchal. Trochu jsem mu záviděla jeho svobodu. Z Rosti se vyklubal muž pro kočár a loď. Uměl uvařit kotel guláše, naštípat dříví, a přesto se choval jako gentleman. Ano, takoví lidé ještě existují… Ani jsem si neuvědomila, že jsem zbytek odpoledne strávil sněním.
Konečně jsme dorazili do kempu, vytáhli lodě a šli se ubytovat. Po večeři už malá začínala být unavená a kamarádka se nabídla, že ji uloží do postele, abychom se mohli dál bavit. Bylo nám spolu neuvěřitelně dobře, konverzace plynula snadno.
