Pojem smrt v nás obvykle vyvolává různé pocity, nezřídka mezi nimi nechybí pocit jakési nezvratnosti a definitivnosti. Přesto je definice smrti v dnešním světě předmětem vášnivých debat.
V medicíně se rozlišuje pojem klinická smrt a mozková (neboli biologická) smrt. Klinická smrt znamená zastavení oběhu, dýchání a srdeční činnosti. Mozková smrt je definována jako nepřítomnost mozkové aktivity.
„Návrat do života“ po zjevném úmrtí však není pouze záležitostí hororových příběhů. Nedávný výzkum zveřejněný v časopise Scandinavian Journal of Trauma, Resuscitation and Emergency Medicine dokumentuje desítky případů pacientů, kteří prodělali tzv. Lazarův syndrom. Pojmenování se váže k biblickému Lazarovi, kterého Ježíš Kristus oživil čtyři dny po smrti. Stav, kdy se člověku spontánně navrátí životní funkce a začne mu pulzovat srdce poté, co byl prohlášen za mrtvého, je známý jako „autoresuscitace“.
Existují případy lidí, kteří již byli prohlášeni za mrtvé, ale po nějakém čase u nich došlo k obnovení činnosti srdce a dýchání, aniž to dokázali lékaři vysvětlit. Janina Kolkiewicz ve věku 91 let byla uznána za mrtvou, protože její srdce přestalo bít a nedýchala. V tomto věku se však znovu probrala za jedenáct hodin v márnici a měla chuť na čaj a palačinky. Po příchodu domů si stěžovala pouze na to, že jí je chladno, jinak byla v naprostém pořádku. Lékař, který jí vystavil úmrtní list, si tento jev neuměl nijak vysvětlit.
Lazarův syndrom
Případů, kdy po zastavení oběhu a dýchání dojde k nevysvětlitelnému obnovení životních funkcí, je pravděpodobně více, než se popisuje v literatuře. Důvodem mohou být obavy lékařů z právního postihu, protože pro tento jev, nazývaný Lazarův syndrom, zatím neexistuje spolehlivé vysvětlení. Lazarův syndrom je definován jako zpožděný návrat spontánního oběhu krve po ukončení resuscitace.
Lazarův syndrom byl popsán poprvé až v roce 1982 a od té doby bylo zaznamenáno nejméně 38 případů.
Výsledek studie
Studie z minulého roku shromáždila dostupné lékařské údaje o klinické smrti a popisuje desítky případů, které byly zaznamenány v různých koutech světa v období mezi lety 1982 až 2018. Jsou důkazem, že smrt může být někdy zdlouhavý a postupný proces.
Ve zmíněné studii lékaři popisují 65 takových případů. Osmnácti z nich se podařilo zcela se zotavit. Například v roce 2001 měl 66-letý muž zástavu srdce a po převozu do nemocnice ho lékaři resuscitovali sedmnáct minut. Vyzkoušeli všechny metody, ale nakonec byl prohlášen za mrtvého. Asi deset minut po vypnutí přístrojů nahmatal „zesnulému“ puls chirurg, který zůstal v místnosti. Po provedení nezbytných opatření se srdeční rytmus pacienta zcela obnovil.
Výsledky zmíněné studie naznačují, že smrt nemusí být nutně bleskovým okamžikem, ale jde o poměrně pomalý a postupný proces. Její autoři pozorovali více než 600 těžce nemocných pacientů, kterým sledovali vitální funkce. Zjistili, že srdce se dokáže během procesu umírání často několikrát zastavit a znovu spustit, dokud se nezastaví úplně.
Ať už Lazarův syndrom nebo klinická smrt, obojí je o tomtéž, vážení lékaři, docenti a profesoři, zkoumejte spánkové procesy a jednou na to přijdete co je podstatou tohoto fenoménu, a nebo mi napište na em. jpx10@seznam.cz Zdravím všechny bádající.