V pečlivě připraveném kroku, který následoval po týdnech jednání, norská, španělská a irská vláda oznámily, že hodlají uznat stát Palestina. Reportéři deníku Guardian se zamysleli nad tím, jak velký význam tento krok má.
Norsko, které v posledních letech hrálo klíčovou roli v diplomacii na Blízkém východě a na počátku 90. let hostilo izraelsko-palestinské mírové rozhovory, které vedly k dohodám z Osla, uvedlo, že uznání je nutné, aby podpořilo umírněné hlasy uprostřed války v Gaze.
„Uprostřed války s desítkami tisíc mrtvých a zraněných musíme udržet při životě jedinou alternativu, která nabízí politické řešení jak pro Izraelce, tak pro Palestince: dva státy, které budou žít vedle sebe v míru a bezpečí,“ řekl norský premiér Jonas Gahr Støre.
Španělský premiér Pedro Sánchez obvinil izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, že v Gaze provádí „masakr“ a ohrožuje dvoustátní řešení. „Musíme využít všech politických prostředků, které máme k dispozici, abychom jasně a nahlas řekli, že nedopustíme, aby byla možnost dvoustátního řešení zničena silou, protože je to jediné spravedlivé a udržitelné řešení tohoto strašného konfliktu.“
Irský premiér Simon Harris uvedl, že očekává, že se k Irsku, Španělsku a Norsku v příštích týdnech připojí další země a palestinský stát uznají. Řekl, že Irsko jednoznačně plně uznává Izrael a jeho právo na „bezpečnou a mírovou existenci se svými sousedy“, a vyzval k okamžitému navrácení všech rukojmích z Gazy.
#Palestinianterritories #Israel How significant is Spain, Norway and Ireland’s recognition of Palestinian state?: Recognitions point to erosion of US ‘ownership’ of Israel-Palestine peace process and open route towards statehood
— Global Voters (@global_voters) May 22, 2024
* Middle East crisis –… https://t.co/ZOlucT4WFz pic.twitter.com/9stykbcHSc
Existuje nějaký časový plán uznání?
Norsko, Španělsko a Irsko uvedly, že Palestinu oficiálně uznají 28. května.
Jedná se o první uznání palestinského státu ze strany evropských zemí?
Vůbec ne. První zemí EU, která uznala palestinský stát, se v říjnu 2014 stalo Švédsko. Švédský ministr zahraničí tehdy ve svém projevu uvedl: „Je to důležitý krok, který potvrzuje právo Palestinců na sebeurčení. Doufáme, že to ukáže cestu i ostatním.“
Dalšími členskými státy EU, které již uznaly palestinský stát, jsou Bulharsko, Kypr, Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Malta, Polsko a Rumunsko.
Co to znamená pro mírový proces?
Palestinu jako nezávislý stát již uznávají desítky zemí, ale dynamika směřující k uznání, zejména mezi evropskými zeměmi, bude mít zásadní důsledky.
Snad nejvýznamnější je, jak nová uznání poukazují na oslabení „vlastnictví“ USA v izraelsko-palestinském mírovém procesu od období mírových rozhovorů a dohod z Osla.
Vzhledem k tomu, že mírový proces dlouho do značné míry skomíral, palestinští představitelé usilovně pracují na tom, aby v Evropě získali podporu pro proces, který se v Trumpově éře urychlil, protože Palestinci byli Abrahamovými dohodami odsunuti na vedlejší kolej a Trump přesunul americké velvyslanectví do Jeruzaléma, což vyvolalo hlubokou nedůvěru vůči USA, které podle Palestinců nebyly čestným zprostředkovatelem.
Švédsko, Norsko, Irsko a Španělsko jsou dlouhodobě vnímány jako státy sympatizující s Palestinci. Také Velká Británie naznačila, že by mohla zvážit uznání Palestiny vzhledem k narůstající frustraci z dlouhotrvajícího odmítání Izraele postupovat k řešení dvou států, přestože Izrael nadále zabírá palestinská území pro své osady.
Jak říká Hugh Lovatt z Evropské rady pro zahraniční vztahy, otevírá se tím také smysluplná cesta ke státnosti. „Uznání je hmatatelným krokem k životaschopné politické cestě vedoucí k palestinskému sebeurčení. To je předpokladem pro zajištění arabské angažovanosti na podporu udržitelného příměří v Gaze. Státy jako Saúdská Arábie v rámci svého plánu ‚arabské vize‘ na realizaci dvoustátního řešení vyzvaly USA a Evropu k uznání Palestiny.“
Bude to mít pro Palestince praktický dopad?
Impuls směřující k uznání může být dvousečnou zbraní pro nepopulární, slabou a zkorumpovanou Palestinskou samosprávu Mahmúda Abbáse, která vládne na okupovaném Západním břehu Jordánu, kde stárnoucí Abbás od roku 2006 neuspořádal parlamentní volby. Abbás sám nemá žádný mandát, připomíná Guardian.
Očekávání, že poslední uznání změní neutěšené poměry na Západním břehu Jordánu, kde se vystupňovaly útoky izraelských bezpečnostních sil a osadníků, budou téměř jistě předčasná a proti Abbásovi by mohla být namířena další nespokojenost.
Uznání však znamená právo Palestinců na sebeurčení, což by také mohlo pomoci oživit palestinskou občanskou společnost, která byla za Abbásovy éry zadušena. Pro Palestince je možná nejdůležitější něco méně hmatatelného: uznání toho, že mají výslovné a základní právo na sebeurčení, které nevyžaduje souhlas Izraele, což je pojem, který je základem amerického zprostředkování od Osla.
Jaké jsou důsledky pro Izrael?
Již více než deset let se v izraelské politice používá klišé, jehož autorem je bývalý premiér Ehud Barak, že Izrael kvůli své politice riskuje diplomatické tsunami. V posledních týdnech se toto tsunami začalo valit na Netanjahua. Toto uznání přichází s velkým zpožděním poté, co se Netanjahu a jeho ministr obrany Joav Gallant dozvěděli, že na ně prokurátor mezinárodního trestního soudu požaduje vydání zatykače za válečné zločiny. Izrael je na příkaz Jihoafrické republiky vyšetřován pro údajnou genocidu i u mezinárodního soudního dvora.
USA, Velká Británie a další země začaly uplatňovat režim sankcí proti násilným osadníkům a krajně pravicovým skupinám, které je podporují. Nyní se tři významné evropské státy jednostranně rozhodly uznat palestinskou státnost.
Ačkoli v izraelské společnosti přetrvává hluboké rozladění nad mezinárodním odporem k tamní pravicové, potažmo krajně pravicové vládě a nad způsobem, jakým vede svou kampaň v Gaze, Izraelci si také uvědomují, že jejich země je stále více považována za vyvrhele a dostává se do stále větší diplomatické izolace. To je částečně příčinou rostoucích a náhle viditelnějších rozkolů ve vlastním Netanjahuově kabinetu, které vyvolávají vážné otázky, jak dlouho jeho vláda vydrží.
