Mnohá odvětví vzájemně čerpají ze svých znalostí. Nyní vědci poukazují na to, jak moderní teorie portfolia laureáta Nobelovy ceny za ekonomii Harryho Markowitze dle všeho pomáhá zachránit ohrožené korálové útesy. Informuje o tom The Guardian.
Teorie portfolia, za niž dostal v roce 1990 americký ekonom Harry Max Markowitz Cenu Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela, má svůj počátek v článku „Portfolio Selection“ již z roku 1952.
Zakládá se na tom, že pomáhá investorům, jež se snaží minimalizovat rizika spojená s investováním, maximalizovat výnosy.
Tuto teorii využili také výzkumníci z australské University of Queensland. Posloužila jim k tomu, aby určili padesát útesů či rezervací s korály po celém světě, které s největší pravděpodobností přežijí klimatickou krizi a budou schopny znovu osídlit další útesy. A to v případě, že zde nebudou žádné jiné hrozby, uvádí The Guardian.
Jak tedy popis tohoto Markowitzova modelu vypovídá, cílem je zaměřit se na investice do ochranářských projektů, které mají nejsilnější potenciál uspět.
„Je to v podstatě strategie, která nám má pomoci při rozhodování o tom, co chránit, pokud chceme mít korály i na konci století,“ uvedl pro The Guardian profesor a jeden z vedoucích projektu Ove Hoegh-Guldberg. Dodává, že teorie zachází s ochranou přírody jako s investiční příležitostí.
„Po celé planetě máte stovky těchto útesů. Který si vyberete, abyste na něj soustředili své úsilí?“ ptal se Hoegh-Guldberg. Světové korálové útesy tak výzkumníci rozdělili do tzv. „bioklimatických jednotek“ o rozloze 500 km čtverečních.
Výběr pak přicházel na základě 174 metrik v pěti kategoriích. Mezi ně patřila například teplota (historie i projekce), acidifikace oceánů nebo třeba také invazivní druhy. Důležitá ale byla i spojitost s ostatními korály. Další výzkumník z australské univerzity, Hawthorne Beyer, dodal, že nechtějí sázet na jednu míru rizika, když je zde obrovská nejistota ohledně toho, jaká to budou.
Těžké časy korálů
Organizace GCRMN, jež se na stavy útesů zaměřuje, zveřejnila na začátku října znepokojivý report s názvem Status of Coral Reefs of the World: 2020. V něm uvádí, že mezi lety 2009 až 2018 došlo ke ztrátě kolem 14 procent korálů. To představuje přibližně 11 700 kilometrů čtverečních.
Korálový útes. Foto: Unsplash
Korálové útesy sice pokrývají pouze 0,2 % mořského dna, ale podporují nejméně 25 % druhů žijících v mořích, uvádí UNEP. Chrání ale také pobřeží a jsou důležité pro miliony lidí. Cílem studie tak nejsou jen ekologické přínosy, ale mimo jiné také sociální a ekonomické výhody.
Studie dále poukázala na to, že prudký pokles korálů odpovídal rychlému nárůstu povrchových teplot moře. To je totiž jeden z hlavních důvodů, proč dochází k jejich bělení. Tedy k tomu, že vypudí symbiotické řasy, uvádí WWF.
K tomu by tak mohlo docházet čím dál častěji. I kdyby se podařilo nárůst teploty omezit na 1,5° C nad úroveň před industrializací, zmizelo by 70 až 90 % dnešních korálů. K takovému tragickému scénáři navíc dojde při snížení globálních emisí CO2 do roku 2030 téměř na polovinu oproti úrovním z roku 2010, dodává The Guardian.
