Odborníci na duševní zdraví, kteří promluvili pro HuffPost, popisují omyly, které kolem terapie stále panují. Část lidí kvůli nim s návštěvou váhá, jiní čekají rychlý zázrak a pak odcházejí zklamaní, i když se věci ve skutečnosti začínají ubírat správným směrem.
Jedna z nejčastějších představ je, že terapie znamená, že je s člověkem něco špatně, nebo že je slabý. Řada terapeutů to obrací: práce na sobě není znak porážky, ale odvahy. „Vyžaduje odvahu podívat se upřímně na svůj život, své vzorce a vztahy,“ zaznělo pro HuffPost. Schopnost otevřít těžká témata bývá naopak projevem síly.
Další mýtus zní, že terapie má smysl jen v akutní krizi, při rozchodu, ztrátě nebo když člověk „narazí na dno“. Terapeuti popsali, že právě v klidnějším období se často daří zpracovat věci hlouběji, protože člověk není v módu hašení požáru. Smysl proto může mít i pokračovat ve chvíli, kdy se situace zlepší, aby změny nezůstaly jen dočasnou úlevou.
Lidé zároveň často čekají jeden velký zlomový moment, kdy všechno „klikne“, a pak už to půjde samo. Terapeuti připomněli, že práce může být i tichá a postupná, bez dramatických průlomů, a přesto zásadní. „Život se skládá z malých momentů, takže malé výhry jsou nutné stavební kameny velké změny,“ zaznělo od jedné z terapeutek. Podobně častá je i představa rychlého výsledku: zorientovat se v prostoru terapie, naučit se mluvit o věcech a pojmenovat, co vlastně člověk potřebuje, může chvíli trvat.
Častý omyl se týká i léků. Medikaci nastavuje lékař, často psychiatr, a může ulevit, sama ale obvykle neřeší příčiny potíží. Terapie míří na vzorce myšlení a chování. „Terapie nabízí příležitost objevit a změnit destruktivní postoje a chování, které negativní pocity pohánějí,“ zaznělo pro HuffPost.
Další mýtus říká, že se v terapii bude řešit hlavně dětství. Terapeuti pro HuffPost vysvětlili, že minulost může být důležitá, ale stejně podstatná bývá přítomnost a konkrétní kroky do budoucna. Podobně zavádějící je čekání na jednoduchý „fix“, jako by terapie byla servis, který spraví člověka bez jeho účasti. „Terapie vyžaduje vlastní aktivitu,“ zaznělo od jednoho z terapeutů, a to včetně schopnosti převzít odpovědnost za změny v myšlení, komunikaci a reakcích.
Část lidí má také pocit, že terapeut vše řídí a klient jen přichází pro instrukce. Odborníci zdůraznili, že nejlepší výsledek vzniká ve spolupráci, když člověk pojmenuje, co chce, a dává zpětnou vazbu, pokud se ukáže důležitější téma. „Vy jste expert na svůj život, ne váš terapeut,“ zaznělo s připomínkou, že terapeut zná nástroje, ale klient zná vlastní prožívání.
A nakonec je tu omyl, že veškerá práce se odehraje během sezení. Terapeuti upozornili, že změna často pokračuje hlavně mezi návštěvami, při zkoušení nových návyků, nastavování hranic nebo tréninku komunikace. Pomáhá na to myslet jako na cvičení s trenérem: techniku se naučíte spolu, ale síla roste až pravidelnou praxí. A i když se člověk posouvá, terapie negarantuje život bez nejistoty. Zaznělo také, že smyslem není mít „všechny odpovědi“, ale naučit se v nejistotě žít s menším utrpením a větší schopností dávat věcem význam.
