Je to deset let od chvíle, kdy téměř všechny státy světa poprvé přislíbily společný postup proti klimatické krizi. Pařížská dohoda nastavila ambiciózní cíl udržet oteplování pod hranicí 1,5 stupně. Realita je však složitější. Teplota roste rychleji, než se čekalo, emise neklesají dostatečně a svět stojí před zásadní dekádou, která rozhodne o podobě budoucího klimatu.
Když se v roce 2015 vyjednavači na konferenci COP21 v Paříži shodli na historické dohodě, svět to vnímal jako začátek nové éry. Státy přijaly závazek pravidelně zvyšovat své klimatické plány a společně držet globální oteplování na úrovni, která neohrozí fungování klíčových ekosystémů ani život milionů lidí.
Dnes, o deset let později, je situace výrazně napjatější. Planeta se oteplila o 1,41 stupně oproti předindustriální éře a hranici 1,5 stupně překročí už kolem roku 2029. Očekávané termíny se dramaticky posunuly, protože koncentrace skleníkových plynů dosáhly nových rekordů. Přesto existují signály, že Pařížská dohoda změnila směr, kterým se svět ubírá.
What is the status of climate action 10 years after the #ParisAgreement?
— European Parliamentary Research Service (@EP_EPRS) December 11, 2025
👉https://t.co/BMEmjOoIji@EP_Environment @Antonio_Decaro @EstherHerranz8 @FiocchiPietro @anjahazekamp @AndrasKulja pic.twitter.com/Uc6JRXGMOR
Teplota stoupá rychleji, ale emise poprvé míří dolů
Atmosférické koncentrace CO2 vzrostly za posledních deset let zhruba o sedm procent a v prosinci 2025 dosáhly 427 ppm. Podobně roste i množství metanu, který je jedním z nejúčinnějších skleníkových plynů. Vědecká komunita se shoduje, že právě tato kombinace stojí za prudkým nárůstem průměrných teplot v posledních letech.
Současně ale přichází první náznak obratu. Nové klimatické plány, které státy předložily během let 2024 a 2025, poprvé naznačují globální pokles emisí. Pokud země splní své závazky, mohou být celosvětové emise v roce 2035 o 12 procent nižší než v roce 2019. Ještě před Paříží se přitom očekával jejich nárůst o desítky procent.
Rostoucí tlak na změny doprovází rozmach čistých technologií. Solární a větrné zdroje patří mezi nejlevnější formy výroby energie a v některých zemích už vytlačují fosilní paliva z trhu. Elektromobily tvoří pětinu všech prodaných aut a v mnoha regionech se rozšířily malé solární instalace, které domácnostem zajišťují energii bez emisí.
Kde dohoda zafungovala a kde naráží na limity
Pařížská dohoda nezměnila svět okamžitě, ale udala směr. Dnes se téměř všechny státy hlásí k tomu, že musí snižovat emise a transformovat své ekonomiky. Roste i počet zemí, které staví klimatickou politiku na ekonomických příležitostech, nikoli jen na ekologických závazcích. Příkladem jsou Čína, Indie či Brazílie, kde čisté technologie podporují hospodářský růst.
Vývoj ale zdaleka nestačí. K dosažení limitu 1,5 stupně by svět potřeboval do roku 2030 snížit emise o 43 procent. Nikde se nenaplňuje potřebné tempo a některé státy dokonce ustupují od původních plánů. Zároveň je čím dál zřetelnější, že klimatická transformace vyžaduje změnu celých ekonomických modelů, nejen redukci emisí.
Výzvou zůstává i role fosilních paliv. Tvoří téměř 70 procent emisí a jejich postupné omezování naráží na silný odpor. Z nedávného klimatického summitu z Brazílie například vypadl návrh na jasný harmonogram odklonu od fosilních zdrojů. Stejně významná je otázka financí. Státy se shodly, že transformace potřebuje masivní investice, ale zatím se nedaří zajistit dostatečné zdroje pro země, které jsou nejvíce ohrožené dopady změny klimatu. Nadcházející roky rozhodnou, zda se podaří proměnit politické závazky ve skutečné kroky a udržet klimatickou krizi v mezích, které budou pro lidstvo zvládnutelné.
