Od chvíle, kdy ruský prezident Vladimir Putin nařídil svým vojákům invazi na Ukrajinu, trápí evropské vlády zejména jedna otázka: Co by se stalo, kdyby Moskva vypnula plyn? Mnohé evropské země se na dodávky ruského plynu dlouhodobě spoléhají a hrozba jejich přerušení byla trumfem, který mohl Putin použít v případě, že by se válka protáhla, píše v analýze server CNN.
„V Rusku tradičně panuje názor, že jednou z jeho nejlepších zbraní ve válce je zima,“ uvádí bezpečnostní expert Keir Giles z britského institutu Chatham House. „V tomto případě se Rusko snažit využít zimu, aby posílilo další ze svých zbraní: energetiku. Rusko spoléhalo na to, že zimní mrazy přivedou Evropu k rozumu a veřejné mínění napříč kontinentem přesvědčí, že podpora Ukrajiny za prázdné peněženky nestojí,“ dodává Giles.
„While the active fighting continues, it is vital it serves as a reminder that failure to act now could mean sleepwalking into a disaster next winter,“ writes Luke McGee | Analysishttps://t.co/Vrui3VtupJ
— CNN International (@cnni) January 16, 2023
Na dlouhou zimu se ale stále čeká. Západní a střední Evropa si letos užily nad očekávání mírné zimní počasí, které společně s koordinovanou snahou o snížení spotřeby plynu Putina připravily o jeho největší páku k vyjednávání.
S postupujícím rokem 2023 mají nyní evropské vlády až do následující zimy možnost a čas snížit závislost na ruském plynu. To by mohlo hrát klíčovou roli při udržování jednotné fronty Západu v době, kdy je konec války v nedohlednu. Teplé zimní měsíce podle Adama Bella, bývalého energetického činitele britské vlády, „Evropě v podstatě zajistily další rok. Studenější prosinec a leden by spotřebovaly výraznou část evropských zásob plynu,“ uvedl Bell.
Kritici evropské vlády viní, že se příliš soustředí na momentální ceny plynu, než aby investovaly do dlouhodobých řešení, jako jsou obnovitelné zdroje energií. „Je pochopitelné, že instinktem politiků je snížit cenu, protože tím přímo řeší problémy domácností a podniků s náklady. Zlevnění plynu ale vymaže motivaci potřebnou ke snížení celkové spotřeby,“ domnívá se výzkumník Centra pro studium evropských politik (CEPS) Milan Elkerbout.
„Vlády by se měly více snažit, aby stimulovaly a urychlily rozvoj obnovitelných zdrojů energie,“ říká John Springford z londýnského Centra evropské reformy (CER). „Zásadním krokem by bylo dát zelenou pevninské větrné energii. Rozumné by také bylo, kdyby vlády vybudovaly zásobníky pro zkapalněný zemní plyn (LNG), což lze udělat relativně rychle a přímo to sníží potřebu ruského plynu,“ dodává.
Otázkou pak zůstává, zda evropské země krátké příležitosti na posílení své energetické bezpečnosti využijí.
„Zranitelnost Evropy, která se tak náhle projevila, existovala kvůli dlouhodobé lhostejnosti západních mocností,“ říká Giles. „Západní Evropa odmítla naslouchat hlasům států v první linii, které před úmysly ruského režimu varovaly a věděly, že dražší energie je cena, kterou má smysl zaplatit výměnou za oslabení ruského tlaku. Tato lhostejnost ponechala Rusku několik snadných cílů v hlavních západoevropských metropolích, zejména v Německu,“ uvádí odborník.
Evropa se v minulosti zdráhala propojit své energetické politiky a trhy. Důvodů je více, od vlastních zájmů (proč by jedna země měla mít výhody z toho, že si jiná utvořila zásoby?) po kontrolu trhu (proč by mělo levnější LNG ze Španělska oslabovat ceny francouzské jaderné energie?). A i kdyby někteří politici projevili zájem energetickou politiku a trh sjednotit, bylo by nesmírně obtížné takový projekt centrálně řídit.
Právě proto je současná příležitost tak důležitá. Aktivní boje, které pokračují na frontě, by měly sloužit jako připomínka, že neschopnost jednat může vést příští zimu ke katastrofě. A energetická krize způsobená Putinem by znamenala, že se mu do rukou vrátí trumf, o který přišel jen díky čisté náhodě a nezvykle teplému počasí.
