Oscar Niemeyer dal pomocí betonu vzniknout novému architektonickému jazyku 20. století. Jeho stavby se svůdnými křivkami najdete po celém světě. Zde jsou tři, které podle serveru EnVols patří mezi jeho nejúžasnější díla.
„Nepřitahuje mě pravý úhel, ani přímka, tvrdá a nepružná, vytvořená člověkem. Přitahuje mě volná a smyslná křivka.“ Tuto filozofii uváděl Oscar Niemeyer v život po více než sedm desetiletí. V krajině Ria se architekt inspiroval křivkami hor, pláží a těl. Pod jeho rukama se železobeton stal pružným a živým materiálem, který proměnil městskou krajinu 20. století.
Oscar Niemeyer se narodil v roce 1907 v Riu de Janeiru v brazilské buržoazní rodině a vyrůstal ve městě, které procházelo zásadní proměnou. V roce 1934 absolvoval školu výtvarných umění a zdokonaloval se v dílně Lucia Costy, průkopníka brazilské moderní architektury.
V roce 1936 se Niemeyer setkal s Le Corbusierem, který přijel do Brazílie kvůli projektu Paláce kultury v Riu. Mezi oběma architekty vznikla klíčová spolupráce, která vyvrcholila stavbou sídla Organizace spojených národů v New Yorku (1947-1952). Během této doby Niemeyer vytvořil svůj architektonický rukopis: zakřivené, organické formy, které překračovaly Le Corbusierovy geometrické principy.
Z Brazílie do světa
V roce 1956 mu prezident Kubitschek svěřil návrh budov Brasílie, nového futuristického hlavního města Brazílie. Tato celoživotní angažovanost v komunistické straně však vedla k jeho vyhnanství ve Francii během vojenské diktatury v roce 1967. V Paříži, podporován André Malrauxem, pokračoval ve své průkopnické práci. Během sedmi desetiletí své kariéry Niemeyer realizoval téměř 600 projektů, které znamenaly revoluci v používání železobetonu a v architektonických formách druhé poloviny 20. století. Zemřel v Riu v roce 2012 ve věku 104 let.
Katedrála v Brasílii, Brazílie (1970)
Katedrála Zjevení Panny Marie v hlavním městě Brazílie byla slavnostně otevřena v roce 1970. Patří k Niemeyerovým nejikoničtějším výtvorům. Tato futuristická stavba se vyznačuje šestnácti hyperbolickými sloupy tyčícími se k nebi a tvořícími velkolepou korunu. Interiér, zalitý přirozeným světlem z barevných vitráží, nabízí prostor k rozjímání, v němž se snoubí modernost se spiritualitou.
Když se návštěvník konečně dostane do vlastní katedrály, která je v podstatě betonovou a skleněnou kopulí zalitou světlem, otevře se mu pohled na magický prostor. Šestnáct betonových konstrukčních dílů střechy mohou podle serveru Arquitectura Viva symbolicky odkazovat na představu Kristovy trnové koruny. Mají parabolický průřez a spočívají jeden na druhém, přičemž mezi sloupy vyplněnými sklem zůstává prostor.
Vzhledem k obtížím s utěsněním skleněných tabulí byla katedrála dlouhá léta nedokončená, a přesto se podoba stavby objevila na obálkách desítek architektonických publikací.
Sídlo Francouzské komunistické strany, Francie (1967-1980)
Na pařížském náměstí Place du Colonel-Fabien stojí budova jež je svědectvím Niemeyerova plodného exilu. Její zvlněná skleněná fasáda a bílá kopule, výsledek spolupráce s Jeanem Prouvém a Paulem Chemetovem, elegantně zapadají do evropského městského kontextu. Kopule evokující těhotnou ženu připomíná organické formy, které byly architektovi blízké.
Mezinárodní kulturní centrum Oscara Niemeyera, Španělsko (2011)
Ve španělském Avilés navrhl Niemeyer ve svých 103 letech komplex stejně odvážný jako inovativní. Jeho výstavní prostor ve tvaru iglú tuto ambici dokonale ilustruje. Pomocí techniky Domo, která nebyla nikdy předtím použita v civilním projektu, se nafoukne PVC membrána a poté se zevnitř pokryje betonem a bedněním. Během několika hodin tak vznikne kopule. Elegantní vyhlídková věž obklopená točitým schodištěm dále obohacuje tento komplex organických tvarů, architektův první a jediný projekt ve Španělsku.
