Letecké útoky se stupňují, postup nepřátelské pěchoty na východě zrychluje, obránci jsou po třech a půl letech války vyčerpaní a všechny oči na Ukrajině i v celé Evropě se opět upírají na jednoho jediného muže. Donalda Trumpa. A prezidentovi Volodymyru Zelenskému nezbývá nic jiného, než pokračovat ve snaze vybudovat si s ním co nejlepší možný vztah.
Letní ofenzíva začíná. Ruské jednotky hlavně na východě a severovýchodě zintenzivňují nátlak a zvyšují tempo postupu nehledě na obrovské ztráty. Kromě toho provádějí největší vzdušné údery na ukrajinskou civilní i vojenskou infrastrukturu od začátku války. Obraz ukrajinského bojiště je pochmurný.
V zimě nehrály podmínky ve prospěch ruské armády, která se vyčerpala, zatímco ukrajinské linie se stabilizovaly. V květnu a červnu ale ruský postup zrychlil. Podle údajů zveřejněných ukrajinským monitorovacím projektem Deep State obsadily ruské síly v květnu přibližně 449 kilometrů čtverečních ukrajinského území. To je o 253 procent více než v dubnu.
The stakes for Ukraine are existential, and the turbulence of Kyiv-Washington relations since Trump took office means the country — and the rest of Europe — has had to imagine and plan for a life without the U.S., but next door to Russia. https://t.co/46FStQol0v
— The Kyiv Independent (@KyivIndependent) July 12, 2025
V drtivých pozičních bitvách odrážejí tato čísla jistou chaotičnost, ne-li kolaps v určitých místech frontové linie.
Situace je nejdramatičtější ve směru na Pokrovsk a Kosťantynivku. Oběma městům stále hrozí postupné částečné obklíčení – přestože by nešlo o definitivní sevření, tento výsledek by učinil obranu měst neudržitelnou.
Ruská válka se přesunula i do Dněpropetrovské oblasti, nátlak trvá v pohraniční Sumské oblasti. Rusové tam vpadli ve jménu pomsty za ukrajinskou invazi do Kurské oblasti, i přes intenzivní snahu se však jejich postup vyčerpal. Přesto zde ruské útoky na unavené obránce představují jisté dilema, upozorňuje Rob Lee, vedoucí pracovník Foreign Policy Research Institute.
„Pokud se Rusku podaří nadále tlačit blíže k městu Sumy a vystavovat ho stále většímu riziku, mohlo by mu to dát více vlivu při jednáních (o příměří) a donutit Ukrajinu odklonit více sil od (kritického) Doněcku.“ varoval Lee.
Ukrajina je stále obranyschopná
Ukrajině podle něj hraje do karet skutečnost, že netrpí akutním nedostatkem vojenských zásob (zbraně, munice). Republikánská blokáda vojenské pomoci v loňském roce vedla k prudkému navýšení domácí výroby různých levných dronů. Výsledek? Konzistentní mobilní zdroj palebné síly, kterou lze nasadit na zastavení ruského postupu i k úderům hluboko za frontovou linií. A hlavně snižuje závislost Ukrajiny na dělostřelecké munici.
„Dělostřelectvo už není prostředek s největším způsobeným počtem obětí ve válce. Relativní kadence dělostřelecké palby už není tak významným ukazatelem jako kdysi,“ míní Lee.
Pro Ukrajinu už není od začátku roku 2024 největší výzvou nedostatek zbraní a munice, ale schopnost nasadit dostatek bojeschopné síly a pokrytí aktivní frontové linie dlouhé přes 1200 kilometrů.
Přestože podle odhadů dosáhl počet ruských obětí války na Ukrajině (zranění, mrtví, pohřešovaní) více než jednoho milionu, což jsou ohromující ztráty, nepříteli se daří verbovat do armády další a další muže. Jde o desítky tisíc dobrovolníků, jejichž největší motivací jsou peníze. Kyjev nemá takový luxus v podobě přílivu čerstvé pěchoty na bojiště a Moskva nejeví známky chuti válku ukončit. Kyjevu zbývá jediné: musí vést vyčerpávající konflikt co nejefektivněji je to možné. Kromě toho – Ukrajina trpí nedostatečnou protivzdušnou obranou, čehož Rusko využívá a masivně útočí na civilní infrastrukturu.
Co vadí Trumpovi
Všechny oči se proto upírají na Trumpa. Stále totiž platí, že Ukrajina se bez americké pomoci neobejde.
Vztah mezi Trumpem a Zelenským se změnil k lepšímu. Zatímco krátce po inauguraci šéf Bílého domu i jeho lidé (třeba zvláštní vyslanec pro Blízký východ Steve Witkoff) podlézali ruskému diktátorovi Vladimiru Putinovi, mezi Trumpovou administrativou a Kyjevem panovalo značné napětí.
To eskalovalo v dramatickou roztržku se Zelenským v Oválné pracovně. Nelichotivé slovní přestřelky pokračovaly. Trump několikrát obvinil Ukrajinu z toho, že si za válku může sama a prohlašoval, že Putin touží konflikt ukončit, akorát neví jak.
Bezradnost, jak konflikt ukončit, nakonec vedla k tomu, že Trumpova administrativa začala dávat signály o možném stažení USA z mírových rozhovorů, které neměly na válku žádný vliv (nejvýznamnějším úspěchem byly výměnu zajatců). Zatímco v předvolebních slibech šéf Bílého domu prohlašoval, jak ukončí válku do 24 hodin, po svém neúspěchu se od tohoto tvrzení distancoval a vyhýbal se jakékoli odpovědnosti za nastolení míru. Místo toho komentoval Zelenského legitimitu v prezidentském úřadu.
Situace se od té doby dramaticky změnila. Trump si začal více pochvalovat vztah se Zelenským, zatímco jeho frustrace z Putina je již nepopiratelná a nepřehlédnutelná. Několikrát řekl, že Putin zřejmě používá mírová jednání ke zdržování. Pak začal zuřit kvůli stupňujícím se útokům na ukrajinské civilisty. A nakonec došlo na prohlášení o tom, že šéf Kremlu konflikt ukončit nechce.
„Věřím, že chce mír. Znám ho velmi dobře a myslím, že chce mír. Myslím, že by mi řekl, kdyby ho nechtěl. V tomto mu věřím,“ tvrdil Trump ještě před několika měsíci. „Vždy jsem měl velmi dobré vztahy s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, ale něco se mu stalo. Úplně se ZBLÁZNIL! Zbytečně zabíjí spoustu lidí, a to nemluvím jen o vojácích. Rakety a drony jsou posílány na města na Ukrajině, a to zcela bezdůvodně,“ napsal koncem května na své sociální síti Truth Social.
„Od Putina dostáváme samé sra*ky, abych řekl pravdu. Celou dobu je strašně milý, ale ukazuje se, že jeho slova jsou bezvýznamná,“ řekl Trump poté, co mu Putin po telefonu sdělil, že mír vůbec není na stole, ale že se přiklání k dalším rozhovorům.
Nesmíme zapomenout ani na pokrok, jakým je podepsání nerostné dohody, jež defacto znamená stvrzení ekonomického vztahu USA s Ukrajinou – jinými slovy, je to zpečetění toho, že Washington má v zemi své zájmy.
Velké pondělí
Trump uvedl, že v pondělí (14. června) učiní velké prohlášení o Rusku. Celý svět teď se zatajeným dechem čeká, co přijde. V rukávu nemá příliš mnoho prostředků k zastavení Putina, o to drtivější však jsou. Buď může poskytnout Ukrajině tolik vojenské pomoci, že by mohla okupanty vytlačit, nebo může na Moskvu uvalit zničující sankce. Ruská ekonomika je křehká, protože se ocitla v problémech.
„Trumpova administrativa má v tomto ohledu dva možné postupy,“ myslí si Tom Brewer, bývalý důstojník americké armády a senátor státu Nebraska, který v Republikánské straně soustavně lobbuje za větší podporu Ukrajiny. „Buď Ukrajinu přijmou, dají ji zbraně, které potřebují k udržení boje a k tomu, aby byla válku schopna nakonec ukončit, nebo se stáhnou,“ uvedl.
Trumpova očividná frustrace z Putina naznačuje, že druhá možnost, alespoň zatím, na stole není. Jenomže ani tak se Kyjev nemůže na Trumpa stoprocentně spoléhat – ať už kvůli jeho schopnosti porušovat vlastní sliby – nebo lidem, kterými se obklopil. Tedy odpůrci americké vojenské pomoci Ukrajině jednajícími někdy i za jeho zády.
Stačí se podívat na dění z posledních týdnů. USA oznámily přerušení některých dodávek zbraní na Ukrajinu, od čehož se Trump distancoval a vyhlásil jejich částečné obnovení, přičemž nakonec oznámil nové dodávky, první v jeho funkčním období. Zelenskému však nezbývá nic jiného, než s Trumpem tento nevyzpytatelný tanec dál tančit a snažit se s ním vybudovat co nejsmysluplnější a nejpevnější vztah. K tomu je potřeba vytvářet na něj dostatečný nátlak, ale zároveň to nepřehánět, aby ho to neodradilo.
Nejistota způsobená politikou Trumpovy administrativy nicméně znamená, že Ukrajina i Evropa se musí současně připravovat i na možný svět bez americké přítomnosti a podpory. A to s militarizujícím Ruskem za dveřmi.
