Podle vědců z Goddardova institutu pro kosmický výzkum (GISS) NASA v New Yorku byla v globálním průměru teplota roku 2020 o 1,02 stupně Celsia vyšší než průměr let 1951-1980, který GISS používá ke srovnávání. Rok 2020 tak o kousek předstihl rok 2016 jako rekordně nejteplejší rok. Trend dlouhodobého oteplování planety tak pokračuje.
Podle analýzy NASA se globální průměrná teplota povrchu Země v roce 2020 téměř shodovala s dosud rekordním rokem 2016. Analýza představuje povrchové teploty zprůměrované po celé planetě a po celý rok.
„Posledních sedm let bylo nejteplejších sedm let v historii, což svědčí o pokračujícím a dramatickém trendu oteplování. Ať už je jeden rok rekordní, nebo ne, to není tak důležité – důležité jsou dlouhodobé trendy. S těmito trendy a se zvyšujícím se dopadem člověka na klima musíme počítat s tím, že rekordy budou i nadále lámány,“ řekl pro ScienceDaily ředitel GISS Gavin Schmidt.
Sledování změn teploty v globálním měřítku ukazuje, jaký dopad lidská činnost, a to především emise skleníkových plynů, na naši planetu má. Průměrná teplota Země od konce 19. století totiž vzrostla o více než 1,2 stupně Celsia.
Díky stoupajícícm teplotám dochází k delším a intenzivnějším vlnám veder, ztrátě mořského ledu a následkem toho pak k vzestupu hladiny moře a přesunům rostlin a zvířat.
Pro bezpečnost a kvalitu lidského života je nezytné tyto dlouhodobé klimatické trendy pochopit. Umožní to totiž lidem měnícímu se prostředí se přizpůsobit, a to především co se týče pěstování plodin, správy vodních zdrojů a přípravy na přírodní katastrofy.
2016 nebo 2020, který je tím rekordním?
Teplotní analýzu provedl ale i Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA), který uvedl, že rok 2020 byl druhým nejteplejším rokem, až za rokem 2016. Vědci z tohoto úřadu sice používají mnoho stejných dat, ale mají odlišnou metodiku a rozdílné období pro srovnávání (1901-2000). NOAA také oproti NASA neodvozuje teploty v polárních oblastech, kde chybí pozorování. Právě to z velké části vysvětluje rozdíl mezi výsledky NASA a NOAA.
K průměrné teplotě roku 2020 přispělo několik událostí a faktorů. Ničivé australské požáry během první poloviny roku spálily 46 milionů akrů půdy, což uvolnilo do ovzduší mnoho částic. Díky tomu na povrch dopadalo menší množství slunečního světla a pravděpodobně tak díky tomu došlo k mírnému ochlazení atmosféry. Oproti tomu však pandemie covid-19 znečištění ovzduší snížila. Díky odstávkám dle všeho v loňském roce došlo i ke snížení množství emisí oxidu uhličitého (CO2). Celkové koncentrace CO2 však nadále rostly.
Největší vliv na meziroční variabilitu globálních teplot má však na kontě El Niňo (ENSO). ENSO je přirozeně se vyskytující cyklus výměny tepla mezi oceánem a atmosférou. Právě rekordně teplý rok 2016 byl výrazně posílen silným El Niňem. Chybějící obdobná posílení od El Niňa v letošním roce jsou dle Schimdta důkazem toho, že na pozadí se klima nadále otepluje kvůli skleníkovým plynům.
Z dlouhodobého hlediska se různé části světa oteplují rychleji než ostatní. Dle vědců je trend oteplování Země nejvýraznější v Arktidě, která se dle analýzy GISTEMP za posledních 30 let ohřívá více než třikrát rychleji než zbytek světa.
