V těle zesnulého muže, kterému lékaři jako prvnímu člověku transplantovali zvířecí srdce, byly objeveny stopy prasečího viru, napsal deník The New York Times. Sedmapadesátiletý David Bennett zemřel letos v březnu. K selhání jeho nového srdce a následnému úmrtí mohl prasečí virus přispět.
Odhalení zvířecího viru v lidském těle s prasečím orgánem podněcuje obavy z transplantace zvířecích orgánů. Podle kritiků by jejich rozsáhlé využití mohlo usnadnit přechod zvířecích patogenů na člověka.
Bennettovi letos v lednu lékaři transplantovali srdce prasete, jež bylo geneticky modifikované tak, aby mužovo tělo mohlo orgán přijmout. Jelikož organismus nové srdce okamžitě neodmítl, případ vzbudil naděje, že by se zvířecí orgány mohly jednou ve velkém používat k transplantačním zákrokům pro záchranu života.
Podle lékařů z Marylandské univerzity bylo prase několikrát testované na přítomnost virů. Takové testy nicméně odhalí jen aktivní infekce, nikoliv spící viry, které se mohly ve zvířeti ukrývat.
Prasečí cytomegalovirus lékaři poprvé u Bennetta objevili 20 dní po transplantaci srdce. Množství bylo ale tak malé, že bylo považováno za laboratorní chybu. Zhruba 40 dní po operaci se Bennettův stav zhoršil a identifikované množství viru v jeho těle prudce narostlo.
„Přítomnost DNA viru v těle pacienta mohla přispět k náhlému zhoršení jeho stavu,“ řekl deníku The New York Times Bartley Griffith, lékař fakultní nemocnice Marylandské univerzity. „Nebyl ale žádný důkaz pro to, že by se u pacienta rozvinula aktivní infekce, nebo že by jeho tělo odmítlo (transplantované) srdce,“ řekl Griffith. „Spící virus se mohl přes transplantované srdce dostat z prasete do těla pacienta,“ dodal.
Lékaři začali muži podávat antivirotika a imunoglobulin, nové srdce se ale naplnilo tekutinou, v objemu se zdvojnásobilo a přestalo pracovat, takže Bennett musel být napojen na mimotělní oběh a 8. března zemřel.
Doktor Griffith a jeho kolega Muhammad Mohiuddin ve čtvrtek řekli listu The New York Times, že Bennettovo úmrtí je „zarmoutilo, ale neodradilo od používání zvířecích orgánů k záchraně lidských životů“. „Je to okamžik, z něhož se musíme poučit. Víme, co se stalo, a budeme pravděpodobně schopni se tomu v budoucnu vyhnout,“ uvedl Griffith.
