Někteří lidé nemohou vystát, když ostatní vydávají zvuky jako je žvýkání, mlaskání či dokonce dýchání. Vědci nyní zjistili, že v jejich mozku je silnější vazba mezi částí, která zpracovává zvuk, a částí, která ovládá pohyby úst a hrdla. Informuje o tom deník Guardian.
Některé lidi vedou některé zvuky, které slýchávají každý den, k zoufalství. Ať už je to zvuk, jak někdo zrovna jí, pije nebo i třeba dýchá. Stavu, kdy lidé doslova nenávidí zvuk, se říká misofinie. Lidé, kteří misofinií trpí, jsou pak z takových zvuků znechuceni a může jim to způsobovat úzkosti nebo se dokonce stanou násilnými.
Vědci z Newcastle University se proto rozhodli zjistit, proč tomu tak je. Skenování mozku odhalilo, že lidé s misofonií mají silnější propojení mezi částí mozku, která zpracovává zvuky, a tzv. premotorickou oblastí, která stojí za pohyby svalů v ústech a hrdle.
Testování se zúčastnili jak lidé s misofonií, tak kontrolní skupina dobrovolníků. Když se lidem s misofonií přehrál určitý zvuk, skenování ukázalo, že oblast mozku zapojená do pohybu úst a hrdla byla nadměrně aktivována ve srovnání s kontrolní skupinou.
Dle doktora Sukhbindera Kumara, neurovědce z Newcastle University, výsledky ukazují, „že u lidí s misofonií zvuk aktivoval motorickou oblast, i když daná osoba zvuk pouze poslouchala.“
Dle týmu vědců zvuk spouší tzv. zrcadlový neurononový systém. Aktivace systému dle vědců může vyvolat něco, čemu se říká „hyperzrcadlení“. Někteří lidé s misofinií tak napodobují zvuk, který je vydáván, protože jim to přináší určitou útěchu. Možná proto, že znovu získají kontrolu nad pocity, které cítí.
Pokud se nálezy v budoucnu potvrdí, mohly by dopomoci k účinnějším terapiím pro lidi trpící misofonií. Dle Kumara by totiž mohlo být možné, aby lidé tréninkem přerušili spojení mezi konkrétním zvukem a tísnivými pocity, které zažívají.
Nejedná se totiž o malé procento lidí, kteří misofinií trpí. Výzkum ve Velké Británii na studentech medicíny (v letošním roce) zjistil, že asi 12 % lidí mělo mírné příznaky a 0,3 % vážné příznaky misofinie.