Etna se při silných erupcích nechová pokaždé stejně. Magma může několik týdnů postupovat vzhůru a zůstat těsně pod povrchem, jindy se ale dokáže z velké hloubky dostat ven během několika hodin. Rozdíl způsobuje hlavně to, kolik oxidu uhličitého a vody magma obsahuje. Díky lepšímu pochopení těchto procesů mohou vědci přesněji odhadnout, jaká rizika mohou budoucí erupce Etny přinést.
Vědci porovnali dvě silné erupce sicilské Etny, které od sebe dělí tisíce let. Při erupci z roku 122 př. n. l. začalo magma stoupat z hloubky přibližně 22 kilometrů. Jeho cesta se ale postupně zpomalila a magma se nahromadilo asi dva až pět kilometrů pod povrchem, kde zůstalo nejméně několik týdnů.
Druhá erupce proběhla během několika hodin
Úplně jiný průběh měla erupce označovaná jako Fall Stratified, k níž došlo téměř před čtyřmi tisíci lety. Magma se tehdy nacházelo přibližně 24 až 30 kilometrů pod povrchem a směrem vzhůru postupovalo velmi rychle. Místo několikatýdenního zdržení se dostalo k povrchu během několika hodin.
Hlavní rozdíl byl v tom, jaké množství sopečných plynů magma obsahovalo. Při rychlé erupci obsahovalo magma výrazně více oxidu uhličitého, který se může uvolňovat už ve velké hloubce a urychlit jeho cestu vzhůru. U erupce z roku 122 př. n. l. hrála větší roli voda a procesy probíhající v mělčích částech pod sopkou.
Samotná studie ukazuje, že magma před erupcí v roce 122 př. n. l. při pobytu v malé hloubce postupně ztrácelo část plynů. Zároveň v něm vznikaly drobné krystaly, které zvyšovaly jeho viskozitu. Plyny se tak mohly v magmatu hromadit a přispět k následné silné explozi.
Výzkum pomáhá lépe odhadnout rizika Etny
Výzkumníci dokázali průběh dávných erupcí rekonstruovat díky drobným kapsám taveniny a plynu zachovaným uvnitř krystalů olivínu. Z jejich složení lze odhadnout tlak, kterému byly vystaveny, a tím také přibližnou hloubku, ve které se magma v jednotlivých fázích nacházelo.
Silné erupce mohou do atmosféry vyvrhnout velké množství sopečného materiálu a ovlivnit klimatické podmínky v širším okolí, v některých případech i ve vzdálenějších oblastech. Právě proto je důležité lépe rozumět tomu, co se pod sopkou děje ještě před samotnou erupcí.
Přesnější znalost pohybu magmatu a role oxidu uhličitého a vody může vědcům pomoci lépe odhadovat průběh budoucích erupcí Etny. To je důležité nejen kvůli lidem žijícím v okolí sopky, ale také kvůli možným dopadům erupcí na atmosféru, klima a okolní životní prostředí.
