Praha 28. srpna 2026 (PROTEXT) – Dopady klimatické změny pociťuje 73 % tuzemských měst a jejich povědomí o problému roste. Jsou ochotná investovat do efektivního hospodaření s vodou, brzdí je ale nedostatek financí, komplikované majetkoprávní vztahy a složitost dotačních programů. Většině z nich navíc chybí systematické plánování. Vyplývá to z průzkumu společnosti Wavin Czechia, která na jaře 2026 oslovila 300 českých samospráv.
Dopady klimatické změny pociťuje silně nebo částečně téměř tři čtvrtiny měst a obcí. Zpracovaný strategický plán hospodaření s vodou má však jen 11 % z nich, 84 % samospráv přiznává, že ucelený plán zatím nemá. Oproti předchozímu měření z roku 2023 se situace zásadně nezlepšila – povědomí o problému roste, systematická připravenost ale stále zaostává.
„To, že města klimatickou změnu vnímají a reagují na ni, je skvělá zpráva. Problém je, že bez dlouhodobé strategie často vznikají jen izolovaná řešení, která je velmi obtížné propojit do jednoho funkčního celku,“ upozorňuje Barbara Kotulánová ze společnosti Wavin Czechia a upřesňuje: „Abychom dosáhli skutečné synergie a maximálního efektu, musíme se posunout od ad hoc projektů k systematickému řízení vodního cyklu v celém městě.“
Tři hlavní bariéry: peníze, pozemky a dotace
Za hlavní překážku investic označuje 69 % měst nedostatek financí, 60 % samospráv naráží na komplikované majetkoprávní vztahy a 51 % z nich brzdí složitost dotačních programů. Omezené technické možnosti uvádí 32 % respondentů.
Charakter překážek se přitom liší podle toho, kde města opatření realizují. Na území samotné obce je největší brzdou nedostatek nebo komplikovanost dotací (47 %), dále složitá legislativa (16 %) a nedostatek odborníků (8 %).
Jakmile ale projekt přesáhne hranice katastru a zasáhne do okolní krajiny, mění se povaha překážky z administrativní na vlastnickou – neochota spolupracovat nebo nedostupnost majitelů soukromých pozemků brzdí 47 % respondentů.
„Voda samozřejmě nezná hranice katastrů, takže řešení, která mají skutečně fungovat, musí zahrnovat celé povodí. Propojení města s krajinou kolem něj je klíčovou podmínkou účinné adaptace,“ říká Barbara Kotulánová.
Od zeleně po modrozelenou infrastrukturu
Města přesto nezůstávají pasivní a řadu opatření už realizují. Nejčastěji investují do zeleně (82 %), následuje dešťová kanalizace (71 %), vsakovací systémy a revitalizace parků (shodně 55 %) a téměř polovina samospráv pracuje také s retenčními nádržemi. Čtvrtina už realizovala zelené střechy, stejný počet zavedl modrozelenou infrastrukturu a revitalizaci vodních toků. Celkem 73 % měst navíc realizuje vodohospodářská opatření nejen v obci samotné, ale i v okolní krajině.
Přístup se liší podle velikosti města – modrozelenou infrastrukturu využívá 16 % obcí do 10 tisíc obyvatel, mezi městy s 10 až 50 tisíci obyvateli je to už 50 % a u největších měst nad 50 tisíc obyvatel 67 %.
„Doba, kdy jsme vodu a městskou zeleň vnímali jako dvě oddělené entity, je pryč. Dnes tvoří jeden propojený, funkční organismus,“ zdůrazňuje Barbara Kotulánová a pokračuje: „Větší města nám v praxi ukazují, že moderní modrozelená infrastruktura není jen nutným nákladem na adaptaci vůči suchu či přívalovým dešťům. Je to především investice do veřejného prostoru. Ulice plné stromů a chytrých vodních prvků sice primárně chrání město před extrémy počasí, ale zároveň z něj dělají mnohem příjemnější a zdravější místo pro každodenní život.“
Města chtějí investovat i navzdory překážkám
Česká města s investicemi do hospodaření s vodou počítají. Nejčastěji plánují v příštích třech letech projekty do jednoho milionu korun, 46 % měst počítá s objemem mezi jedním a deseti miliony a 9 % připravuje investice přesahující padesát milionů korun. Téma vody se tak zřetelně přesouvá z okamžité krizové agendy do dlouhodobého investičního plánování.
„Města mají vůli jednat a mnohá už konkrétní opatření realizují. Narážejí ale na stále stejné systémové překážky, které se nedaří odstraňovat dostatečně rychle,“ říká Barbara Kotulánová z Wavinu a dodává: „Klíčem je začít projekty připravovat dříve, než jsou dotace vypsány, a mít dobře zpracovanou dokumentaci a vyřešené majetkoprávní vztahy.“ Podle ní mají největší návratnost projekty, které řeší víc věcí najednou – zachytí dešťovou vodu, ochlazují veřejný prostor a zlepšují kvalitu života obyvatel.
Výsledky průzkumu potvrzují, že česká města klimatickou změnu nevnímají jako abstraktní hrozbu, ale jako konkrétní realitu ovlivňující jejich každodenní fungování. Mezi povědomím o problému a systematickou připraveností ale stále existuje výrazná mezera a skutečnou změnu přinese až chvíle, kdy se hospodaření s vodou stane pevnou součástí dlouhodobého plánování rozvoje měst a obcí.
Zdroj: Wavin Czechia
ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese https://www.protext.cz.
