Mrtví čmeláci na chodnících nejsou v létě ničím neobvyklým. Část z nich umírá přirozeně na konci svého krátkého života, stále větší roli ale hrají také vlny veder, úbytek přirozeného prostředí a používání pesticidů. Kombinace těchto faktorů může oslabovat celé populace důležitých opylovačů.
Pohled na mrtvé čmeláky ležící na chodnících nebo okrajích cest může působit znepokojivě. Ne vždy jde ale o známku náhlé katastrofy. Dělnice v čmeláčích koloniích žijí obvykle jen čtyři až šest týdnů. Jakmile zestárnou a uhynou, mladší a zdravé dělnice jejich těla odnášejí co nejdál od hnízda, aby snížily riziko šíření nemocí.
Vedra oslabují celé kolonie
Přirozený životní cyklus však stále častěji doprovází vliv extrémního počasí. Dlouhotrvající vysoké teploty způsobují čmelákům tepelný stres, který může narušit jejich vývoj, rozmnožování i dlouhodobou stabilitu populací. Horko omezuje schopnost létat i sbírat potravu a nutí čmeláky i další hmyz žijící v koloniích věnovat více energie ochlazování hnízda, například intenzivním máváním křídel.
Vyšší teploty zároveň mění způsob, jakým čmeláci hledají potravu. Mohou létat na větší vzdálenosti a během letu si sice dokážou regulovat tělesnou teplotu, ani tato schopnost však při extrémních vedrech nestačí. Dlouhé vlny horka proto mohou zvyšovat úmrtnost dospělých jedinců i oslabovat celé kolonie.
K problémům přispívá také používání pesticidů a herbicidů. Některé chemické látky působí na čmeláky přímo, jiné jim berou zdroje potravy. Herbicidy například odstraňují pampelišky, které patří mezi významné zdroje nektaru zejména na jaře a začátkem léta. Insekticidy zase mohou způsobovat ochrnutí, úhyn nebo narušovat schopnost orientace.
Květy a opylovači se stále častěji míjejí
Dalším problémem je úbytek přirozeného prostředí. Rozšiřování zástavby, intenzivní zemědělství i výstavba dopravní infrastruktury zmenšují plochy, kde mohou čmeláci bezpečně hnízdit a nacházet potravu.
Klimatická změna navíc narušuje souhru mezi čmeláky a rostlinami. Některé druhy začínají kvést dříve nebo později, než jsou opylovači aktivní. Čmeláci se mohou probudit ze zimního klidu v době, kdy ještě nemají dostatek květů, nebo naopak přiletí až poté, co hlavní období kvetení skončilo. Takový nesoulad představuje problém jak pro hmyz, tak pro samotné rostliny.
Význam čmeláků a dalších včel je přitom zásadní. Opylují přibližně tři čtvrtiny světových zemědělských plodin a podílejí se na rozmnožování téměř 90 procent kvetoucích rostlin. V Evropě se navíc počet druhů volně žijících včel, kterým hrozí vyhynutí, za poslední desetiletí více než zdvojnásobil.
Pomoci může i běžná péče o zahradu. Odborník Alex Dittrich doporučuje vysazovat původní kvetoucí rostliny, ponechávat část trávníků neposekanou a omezovat používání chemických přípravků. Dodává také, že vyčerpanému čmelákovi nalezenému během horkého dne může pomoci cukerný roztok v poměru dva díly cukru na jeden díl vody nebo přenesení do stínu či na rozkvetlou rostlinu, pokud to lze provést bezpečně.
