Chuť nezačíná až v ústech. O tom, co nám připadá lákavé a kolik toho nakonec sníme, rozhodují i oči, uši, čich, dotek nebo prostředí, ve kterém jíme.
Lidé si často myslí, že mají své chutě pod kontrolou. Ve skutečnosti ale mozek vyhodnocuje jídlo ještě před prvním soustem. Všímá si barvy obalu, lesku, vůně, zvuku, tvaru talíře i toho, jak těžký je příbor nebo miska.
Psycholog potravinových věd z Oxfordské univerzity Charles Spence upozorňuje, že chuť není jen práce jazyka. „Všichni máme pocit, že chuť vzniká v ústech. Zdá se, že právě odtud přichází, ale zapojené jsou i všechny ostatní smysly,“ vysvětluje.
Velkou roli hraje už samotné nakupování. Výrazné obaly přitahují pozornost rychleji než nenápadné produkty a mozek si s nimi okamžitě spojuje určité očekávání. Hnědá, zelená nebo bílá barva často působí zdravěji, zatímco červená, žlutá, fialová nebo lesklé povrchy se častěji pojí s požitkem a sladkostmi.
Podle Spence může pomoci jednoduchý trik: sušenky, bonbony nebo jiné sladkosti schovat do neprůhledné nádoby. Člověk tím omezí vizuální lákadlo, které bývá navržené tak, aby spustilo chuť na neplánovanou svačinu. Někdy nejde o pevnou vůli, ale o to, co máme celý den na očích.
Důležité je i místo v obchodě. Lidé často sahají po tom, co mají nejblíž nebo přímo ve výšce očí. Supermarkety toho využívají a lákavé potraviny dávají k pokladnám nebo na nejviditelnější police. Stačí se při nákupu podívat i nahoru a dolů, ne jen na první řadu před sebou.
Jídlo ovlivňuje také talíř. Hezky naaranžované jídlo může působit chutněji, i když jde o stejné suroviny. Spence doporučuje pracovat s barvami a přidat na talíř víc různých druhů zeleniny, protože pestrost zvyšuje dojem čerstvosti.
Svůj díl odvádí i zvuk. Pomalejší hudba může zpomalit tempo jídla a tím snížit množství kalorií, které člověk sní. Vyšší tóny se zase častěji spojují se sladkostí, hlubší tóny s hořkostí. I proto se v gastronomii mluví o zvukovém dochucování.
Výzkumníci připomínají, že lidé obvykle nejedí jen proto, že mají skutečně hlad. Často je přilákají vůně, pohled na dezert, reklama, obal nebo prostě jídlo položené na stole. „Málokdy jíme proto, že jsme zoufale hladoví,“ míní Spence.
Praktická rada je nakonec jednoduchá. Sladkosti nemít na očích, u jídla vypnout televizi, v obchodě nejít jen po tom, co máme ve výšce očí, a na talíř přidat objem pomocí zeleniny. Mozek se u jídla oklamat dá, ale někdy se to dá využít i ve vlastní prospěch.
