Svět obletěla zpráva o rozsudku vyneseném nad Rexem Heuermannem, sériovým vrahem z Gilgo Beach. Dvaašedesátiletý muž žil dvojí život – v tom jednom byl úspěšný architekt, v tom druhém škrtil k smrti ženy na okraji společnosti. Jejich těla rozřezal a pohodil v odlehlém místě Long Islandu. K vraždám došlo v letech 1993 až 2010. Tento případ rezonoval nejen v USA, ale po celém světě. Sérioví vrazi dnes totiž útočí spíš z televizních obrazovek, stránek znepokojivých knih a true crime podcastů. Proč už neřádí jako v minulosti, rozebraly servery NGN a Discover Magazine.
Sérioví vrazi jsou starým fenoménem. Lze tak označit například i Alžbětu Bathory, která byla roku 1611 uvězněna bez řádného soudu za přibližně 650 vražd, což z ní činí největší vražedkyni v historii. Samotný termín vznikl až v roce 1974. Poprvé ho použil agent amerického Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) Robert Ressler.
První moderní sérioví vrazi se začali objevovat na přelomu 50. a 60. let. Konkrétně 60. léta jsou známá jako zlomová doba, po které následovala „zlatá éra“ sériových vrahů v 70. a 80. letech. Za prvního „moderního“ sériového vraha je považován Jack Rozparovač, který roku 1888 vraždil prostitutky v chudinské čtvrti Whitechapel a v přilehlých částech Londýna. Skutečný nástup sériových vrahů však kriminalisté spojují s výstavbou a propojením dálnic v USA během 50. a 60. let.
Dálnice poskytovaly vrahům větší mobilitu, anonymitu a snadnou únikovou cestu napříč různými policejními jurisdikcemi. Komunikace jim také umožnila rozšířit působiště.
Jedním z nejznámějších sériových vrahů byl Zodiac. Obyvatele San Francisca děsil na přelomu 60. a 70. let. Vrah se vysmíval policistům zašifrovanými dopisy. Přiznal se v nich k 37 vraždám, ale zůstal neodhalen.
Před několika lety na Netflixu zabodoval seriál Monstrum o sadistickém kanibalovi a nekrofilovi Jeffreym Dahmerovi, který v roce 1992 dostal několik doživotí za 15 vražd chlapců a mladých mužů.
Kam se všichni poděli
V 80. letech terorizoval oblasti Velké Los Angeles a záliv San Francisca satanista a sexuální násilník Richard Ramirez, známý jako noční stalker. Od dubna 1984 do srpna 1985 zavraždil při různých vloupáních 15 lidí, za což dostal trest smrti. Napadení měl na svědomí mnohem více, několik obětí jako zázrakem přežilo.
Historie je podobných příběhů plná. V 70. letech veřejnost děsily téměř tři stovky sériových vrahů. V 80. letech jich bylo 259. Statisticky byl nejotřesnější rok 1987, kdy sérioví vrazi zabili 404 lidí. Pak jich ale začalo výrazně ubývat. Mezi lety 2010 až 2018 bylo evidováno 42 pachatelů.
Amerika v 60. a 70. letech byla jiná než dnes. Svobodomyslní hippies, drogy, cestování stopem – v 21. století už není tak snadné někoho unést a nechat ho zmizet. Kamery jsou na každém kroku, každý u sebe má mobilní telefon, auta mají GPS lokátory a lidé jsou mnohem méně důvěřiví. Zlepšily se i vyšetřovací metody. Mnoho pachatelů trestných činů je odhaleno ještě dříve, než se stačí dát na dráhu sériového vraha, řada z nich si navíc své činy rozmyslí.
Zlepšila se i psychologická péče, díky čemuž se včas daří zachytit osoby s psychopatickými sklony. Sexuální predátoři dnes navíc mohou uvolňovat sexuální pnutí při sledování pornografických materiálů.
Sériové vraždy dnes podle FBI tvoří jedno procento všech vražd. Ročně v USA dojde k asi 15 tisícům vražd, těch sériových je tedy méně než 150. Přestože nejvíce sériových vrahů bylo ve Spojených státech, podobná historie a vývoj tohoto fenoménu se odehrála i v Evropě.
