Tento případ demonstroval, co radiace dokáže s lidským tělem. Hisaši Ouči byl známý jako pohledný sportovec, který miloval ragby. Ve svých pětatřiceti letech pracoval v továrně na zpracování uranu v Tokaimuře. 30. září v roce 1999 byl součástí týmu, který připravoval uran pro jaderné palivo. To ještě nevěděl, že jeho život skončí tím nejhorším možným způsobem. O děsivém incidentu napsaly servery Daily Star a HowStuffWorks.
Ouči, jeho kolega Masato Šinohara a nadřízený Jutaka Jokokawa, udělali fatální chybu, když do procesu přidali dalších 16 kilogramů uranu, dostali se tedy výrazně nad bezpečný limit 2,4 kilogramu.
Who Is Hisashi Ouchi: The Man Who Endured the Most Horrific Radiation Death in History
— IBTimes UK (@IBTimesUK) February 12, 2025
Read More: https://t.co/mBRl1RVYJZ pic.twitter.com/hIyFAN6Rxe
To spustilo nekontrolovanou řetězovou jadernou reakci, která v celém zařízení okamžitě uvolnila smrtící dávku radiace. Reakce byla tak intenzivní, že než začaly houkat alarmy, na moment se objevil modrý záblesk. Trojici se okamžitě udělalo špatně. Ouči, který v té době stál nad zpracovatelským kontejnerem, dostal tedy nejprudší dávku radiace, měl okamžitě potíže s dýcháním a chůzí. Krátce nato už měl problém i zůstat při vědomí.
Trojice byla okamžitě převezena do nemocnice, kde začal boj o život. V případě Oučiho marný. Lékaři však věřili, že ho zachrání, a to i přesto, že dostal 850násobek bezpečné roční dávky radiace pro pracovníky jaderných elektráren a 140násobek úrovně expozice lidí žijících v okolí Černobylu po katastrofě v roce 1986. Byla to nejvyšší dávka zaznamenaná v historii.
Plakal krev a prosil o smrt
Lékaři zaznamenali na většině jeho těla fatální popáleniny. Všechny jeho bílé krvinky zemřely, což znamenalo selhání imunitního systému. Organismus se nebyl schopen bránit ani regenerovat. Vyšetření odhalilo zničení všech chromozomů v kostní dřeni. Zůstaly po nich jen drobné černé tečky. Oučimu neustále odpadávaly kusy může, přičemž potíže s dechem se zhoršily tak, že skončil na ventilátoru.
Začaly mu také odumírat buňky ve střevech. Trpěl extrémními bolestmi zažívacího traktu a denně vylučoval tři litry průjmu.
Poškození střev způsobilo vnitřní krvácení. Lékaři mu denně museli podávat až 10 krevních transfuzí, aby ho udrželi při životě. Stále věřili, že ho zachrání pomocí experimentální medicíny. Zkoušeli transplantaci kmenových buněk a kožních štěpů, ale marně. Jeho kůže nepřestávala odpadávat, dokud neodhalovala podkladovou tkáň a svaly a z těla mu nevytékaly litry tělních tekutin.
Oučimu se rozpadly žaludeční stěny, potravu mohl přijímat pouze sondou. Odpadly mu oční víčka, což způsobilo bolestivé vysychání očí. Podle svědků „plakal krev“ a prosil o ukončení léčby a pokojnou smrt.
Léčba však pokračovala. 59. den pobytu v nemocnici Oučimu kvůli nesnesitelné bolesti selhalo srdce, na přání rodiny byl ale třikrát resuscitován a navrácen do této noční můry.
Jeho utrpení, které trvalo celkem 83 dní, skončilo až 21. prosince kompletním selháním orgánů. O jeho smrti se hovoří jako o „nejstrašnější smrti v historii“.
O několik měsíců později, v dubnu 2000, zemřel na mnohočetné selhání orgánů ve věku 40 let i jeho kolega Šinohara.
