V Charbinu se na konci listopadu znovu rozjela zimní stavba, která vypadá jako práce na městě. Jeřáby, technika a dělníci skládají konstrukce, které se během pár týdnů změní ve zdi, věže a hory ledu. Letos jsou prý napřed díky ledu z minulé sezóny, který ležel ve skladech přes deset měsíců. Výsledkem má být ledový park o rozloze 1,2 milionu metrů čtverečních.
Na konci listopadu se v Charbinu opakuje stejný obraz. Na místě, kde je teď jen práce a hluk, se postupně zvedají stěny z ledu. Jeřáby přenášejí bloky, technika je vozí, dělníci je skládají. Za několik týdnů z toho má být svět, který připomíná město. Jen místo betonu je všude led a sníh.
Podle oficiálních údajů je letos stavba napřed oproti harmonogramu. Pomohl led, který se nashromáždil v předchozí sezóně a byl skladován víc než deset měsíců. Díky tomu se dá začít dřív, ještě před úplným zamrznutím řeky. Cíl je jasný: připravit obří plochu, jejíž rozloha má v zimě činit 1,2 milionu metrů čtverečních.
Harbinský ledový a sněhový svět začínal jako místní festival. Postupně se ale změnil v sezónní tematický park, který se každou zimu znovu přestaví. A není to jen pár soch na okraji města. Je to areál s oddělenými vchody, dopravními zónami, pěšími konstrukcemi a místy, kde se dá trávit dlouhý čas. Hlavně večer, kdy osvětlení úplně změní to, jak celý prostor působí.
Nejde tedy jen o kulisu pro fotky. Je to park určený k procházkám, odpočinku a návštěvám po dobu několika týdnů, pokud to počasí dovolí.
Led není dekorace. Je to trasa, rampy aa zábava na sněhu
Když člověk vstoupí do areálu, zážitek má připomínat spíš tematický park než dočasnou výstavu. Dá se procházet mezi konstrukcemi, vystoupat na plošiny, sjíždět po rampách nebo dojít na plochy připravené na sněhovou zábavu. Architektura tu nemá být jen „na koukání“, ale má být součástí toho, co se v parku děje.
Organizátoři letos oznámili i konkrétní zóny a programy. Počítá se se zónami pro podlední rybaření, pro běžecké lyžování a skupinové sněhové hry. Zmíněna je také další scéna, která má doplnit kulturní akce u tradiční Dream Stage. Celý koncept tak stojí na tom, že konstrukce nejsou jen stavby, ale fungují v plánovaném a dočasném prostředí.
Tohle místo se navíc postupně vyvíjelo dlouhé roky. Ještě před velkými ledovými stavbami se v Charbinu slavila zima podle místních tradic. V polovině 20. století se ve městě objevily ručně vyřezávané ledové lucerny. Právě ty daly vzniknout prvnímu charbinskému festivalu ledu a sněhu, který se podle oficiálních údajů konal 5. ledna 1985. Současný formát přišel v roce 1999, kdy byl Harbinský ledový a sněhový svět vytvořen jako samostatný komplex se zvláštním přístupem a designem.
Od té doby šel projekt dál. Zvětšovala se plocha, rostl objem použitých materiálů, přicházely nové technologie a zpřesňoval se celý proces příprav a stavby.
Turisté, peníze a práce: zima se změnila v plánovanou sezónu
Harbin proměnil zimu ve zdroj ekonomické aktivity. Podle údajů zveřejněných agenturou Xinhua navštívilo město v minulé sezóně 90,36 milionu lidí a příjmy dosáhly 137,22 miliardy juanů. Uvádí se také, že je to o 16,6 % více než v předchozím roce. Ledový a sněhový svět sám o sobě tato čísla nevysvětluje, ale patří mezi hlavní atrakce a klíčové prvky, které v prvních týdnech soustřeďují turistické služby, ubytování, stravování a dopravu.
Stavba sama přitahuje techniky, dělníky a specialisty na stavbu a osvětlení. A když se má otevřít, je potřeba další people: obsluha návštěvníků, bezpečnost, technická údržba i podpora turistů. Mnohé pozice jsou dočasné, ale vyžadují koordinaci a plánování dopředu.
Když se Charbin porovnává s jinými velkými zimními akcemi, často se zmiňuje Sněhový festival v Sapporu nebo Zimní karneval v Quebecu. Rozdíl je hlavně ve struktuře. Sapporo rozmisťuje sochy po různých městských prostranstvích. Quebec kombinuje kulturu, průvody a venkovní akce. Jenže Charbin má mít něco jiného: tematický park soustředěný na jednom místě.
Podle oficiálních údajů se v Charbinu používají stovky tisíc kubických metrů ledu a sněhu. Staví se pěší konstrukce, které jsou součástí trasy, ne jen kulisa. Nejde tedy jen o festival. Spíš o dočasnou zábavní instalaci, která se každý rok naplánuje, postaví, otevře na několik týdnů a pak se rozebere, jakmile přestane držet stabilní teplota.
Dočasnost tu neznamená chaos. Naopak. Předběžná příprava ledu, mobilizace pracovníků a návazné služby ukazují, že jde o opakovatelný a organizovaný projekt. Park funguje jako zdroj dočasné zaměstnanosti, soustřeďuje zimní turistiku a řídí aktivity v prostoru, který žije jen v době, kdy to klima dovolí. Cílem tu není stálost. Cílem je, aby se to dalo každý rok zopakovat znovu.
