Ozonová vrstva se zotavuje, ale vědci upozorňují na nečekaný vedlejší efekt. Její obnova sice chrání planetu před škodlivým UV zářením, zároveň ale posílí skleníkový efekt a urychlí globální oteplování.
Úspěšný zákaz freonů a dalších látek, které ničí ozon, patří mezi největší ekologické úspěchy moderní doby. Díky Montrealskému protokolu z roku 1987 se ozonová vrstva postupně zotavuje a chrání planetu před škodlivým UV zářením. Jenže vědci nyní varují, že i tento úspěch může zároveň vyvolat nežádoucí změny klimatu.
Podle nového výzkumu vedeného profesorem Billem Collinsem z University of Reading bude mít obnova ozonové vrstvy do poloviny století silnější oteplovací účinek, než se čekalo. Modely ukazují, že do roku 2050 se ozon stane hned po oxidu uhličitém druhým největším faktorem, který žene teploty nahoru.
Druhý největší viník po CO₂
Studie ukazuje, že mezi lety 2015 a 2050 způsobí ozon zhruba 0,27 W/m² dodatečného oteplení. Pro srovnání – oxid uhličitý přidá přibližně 1,75 W/m². To znamená, že ozon sám přispěje k oteplování o 40 % více, než se dříve odhadovalo.
„Země dělají správně, když dál zakazují CFC a HCFC, které ničily ozonovou vrstvu,“ uvedl Collins. „Jenže zároveň jsme zjistili, že její zotavení ohřeje planetu víc, než jsme čekali.“
Kromě ozonu ve vyšších vrstvách atmosféry hraje roli i přízemní ozon, který vzniká z emisí aut, továren nebo elektráren. Ten nejen zhoršuje lidské zdraví, ale navíc přispívá k oteplování.
Ochrana zůstává klíčová
Vědci zdůrazňují, že ochrana ozonové vrstvy zůstává klíčová. Díky ní se lidé, zvířata i rostliny brání škodlivému ultrafialovému záření, které způsobuje rakovinu kůže či poškozuje ekosystémy. Výhody jsou tedy nesporné.
Problém ale spočívá v tom, že klimatické strategie se musí přizpůsobit novým zjištěním. Pokud má planeta zvládnout další oteplování, bude nutné více omezit i jiné zdroje emisí. Částečně se dá situace zmírnit lepší kontrolou znečištění ovzduší, protože to snižuje vznik přízemního ozonu.
Vědci proto vyzývají politiky, aby brali tuto problematiku vážně nejen jako otázku ochrany před UV zářením, ale i jako faktor, který zesiluje skleníkový efekt.
