Astronomové objevili černou díru, která může být největší v historii měření. V systému zvaném Kosmická podkova, vzdáleném pět miliard světelných let, má hmotnost odhadovanou na 36 miliard Sluncí. Takový kolos se na hranici teoretického maxima vymyká všemu, co zatím známe.
Gigantická černá díra je „spící“. Momentálně do sebe nevtahuje žádný plyn či prach, a proto nevydává typické záření, které by ji prozradilo. Pro srovnání – Sagittarius A* v centru naší Mléčné dráhy má jen asi 4,15 milionu slunečních hmotností. Rozdíl je tedy obrovský.
Objev přes Einsteinův „trik“
Tým vědců našel způsob, jak černou díru změřit i bez její aktivity. Využil gravitační čočku – jev, kdy silná gravitace masivního objektu zakřiví prostor a s ním i dráhu světla. V případě Kosmické podkovy světlo z pozadí tvoří téměř dokonalý prstenec kolem galaxie s černou dírou.
Měření zakřiveného světla vědci spojili s pozorováním hvězd, které v okolí jádra letí rychlostí až 400 kilometrů za sekundu. Právě kombinace těchto dvou dat potvrdila, že jde o skutečného gravitačního obra. „Odhalili jsme ji jen díky její obrovské přitažlivosti a vlivu na okolí,“ říká hlavní autor studie Carlos Melo.
Scientists have tapped into gravitational lensing and stellar dynamics to confirm the existence of a black hole with 36 billion solar masses. https://t.co/0Z9FAPZxNT
— SPACE.com (@SPACEdotcom) August 7, 2025
Jak takový kolos vznikne
Podle vědců je černá díra výsledkem dávného splynutí několika galaxií. Systém Kosmické podkovy je takzvanou „fosilní skupinou“ – jde o konečné stadium, kdy se gravitačně svázaná skupina galaxií sloučí do jedné obrovské. Pravděpodobně se sloučily i všechny původní supermasivní černé díry, až vznikl tento extrém.
Podobný osud může v daleké budoucnosti čekat i naši Mléčnou dráhu a galaxii Andromeda. Pokud by se jejich centrální černé díry spojily, mohly by vytvořit podobného, byť možná menšího gravitačního obra.
Proč je to důležité
Výsledky by mohly pomoci vysvětlit souvislost mezi velikostí galaxií a jejich centrálních černých děr. Thomas Collett z University of Portsmouth uvádí, že „když galaxie rostou, posílají hmotu do středu, kde se část z ní stává potravou pro černou díru“. Energie z takového procesu může zároveň zastavit vznik nových hvězd.
Co bude dál
Tým plánuje využít tuto metodu i na další „skryté“ černé díry. Její výhoda je jasná – funguje i u zcela tichých objektů, které by jinak zůstaly schované v temnotě vesmíru. A pokud se potvrdí, že 36 miliard Sluncí je skutečně hranice, kam se černé díry mohou dostat, budeme mít v Kosmické podkově rekordmana na dlouhou dobu.
