Zatímco tisíce Afghánců už několik let žijí v Británii díky oficiálním relokačním programům, ti, kteří v letech 2001 až 2021 pomáhali britské armádě během mise v Afghánistánu, zůstávají uvězněni v zemi ovládané Tálibánem. Mnohé z nich vystavila nebezpečí fatální chyba britského ministerstva obrany.
V roce 2022 unikla tajná databáze s osobními údaji téměř 24 tisíc afghánských žadatelů o azyl. Dostala se do rukou Tálibánu. Kvůli obavám o bezpečnost stát potají evakuoval přes 16 tisíc lidí. Nešlo ale vždy o ty, kteří byli v přímém ohrožení života.
Řidiči ano, velitelé ne
Bývalý afghánský plukovník Jamaluddin, který spolupracoval s Brity přímo v boji, dnes přežívá v utajení nedaleko Kábulu. O azyl žádal marně. Tvrdí, že zatímco důstojníci zůstali v ohrožení, do Británie se dostali kuchaři, řidiči nebo lidé, kteří s Brity nikdy nemluvili.
Popisuje případy, kdy žadatelé s nižšími funkcemi přidávali do žádostí desítky rodinných příslušníků – od švagrových synů po prarodiče. Úředníci prý ztratili přehled. Jeden z evakuovaných měl podle oficiálních čísel přivézt dokonce 22 dalších osob.
Tisíce lidí bez prověření
Podle vládních dokumentů, zveřejněných po zrušení informačního embarga, mělo původně právo přivézt širší rodinu jen 10 procent žadatelů. Po úniku dat se tento podíl skokově zvýšil na 55 procent. Evakuace tak nabrala obří rozměr a zcela se vymkla kontrole.
Do programů se dostali i lidé s kriminální minulostí. Jamaluddin tvrdí, že jeden z evakuovaných řidičů v minulosti prodával zbraně Tálibánu. Přesto byl přijat i se svou rozsáhlou rodinou.
Vláda mlčela
Vše probíhalo v utajení. O operaci nevěděli ani poslanci, ani obce, kde byli uprchlíci ubytováni. Jeden úředník přiznal, že do čtyřlůžkových domů museli stěhovat patnáctičlenné rodiny a zvažovalo se dokonce bourání příček.
Podle nově zveřejněných údajů náklady na relokaci přesáhly miliardy liber. I když je část z nich revidována směrem dolů, vláda přiznala, že počítá s náklady minimálně 20 tisíc liber ročně na osobu.
Zakrývání selhání
Britský nejvyšší soud zrušil zákaz zveřejňování informací až letos. Ten bránil novinářům mluvit nejen o úniku dat, ale i o následné operaci. Podle komentátora Martina Ivense vládní tajnůstkářství jen prohlubuje krizi důvěry občanů ve stát.
„Jaký druh spravedlnosti to je?“ ptá se Jamaluddin. „Skuteční pomocníci zůstali. Zločinci odešli. To je naše realita.“
