Spisovatelka, filantropka a bývalá šéfredaktorka Bára Nesvadbová má za sebou profesní i osobní zvraty, ale dnes se cítí šťastná. I když se celý život snaží pochopit vztahy, přiznává, že klíč k jejich fungování stále nemá. Padesátku si nebere nijak tragicky – fyzickou stránku příliš neřeší, horší je smířit se s tím, že čas ubíhá.
Základním pilířem jejího života je vztah s dcerou Bibianou. Snaží se neopakovat výchovné chyby svých rodičů, i když přiznává, že občas sklouzávala k přehnané kritice. Pomohla jí až terapie. „Musela jsem pochopit, že moje dítě je dospělé a chce mít vlastní názor.“
Dům plný zvířat a příběhů
Žije ve velkém domě na okraji Prahy, kde s ní bydlí i maminka. Po schodišti, kvůli kterému si dům pořídila, se procházejí psy Cedrik a Kryšpín, zachráněný z množírny. K tomu několik koček – prý se u ní zvířata spíš sama objevují, než že by je vyhledávala. „Už jsem slyšela, že bych si mohla žádat o dotace na útulek.“
Píše nejraději v noci, v obýváku u stolu s výhledem do zeleně. Inspirují ji nejen lidé a vztahy, ale i atmosféra domu. Každý kout něco připomíná – rodinu, přátele nebo tatínka, spisovatele Josefa Nesvadbu, s nímž ji pojil hluboký vztah.
Láska, přátelství a hranice
Na rozdíl od svých rodičů netouží po otevřeném vztahu. Intimita je pro ni zásadní. „Jsem stydlivá a věrná,“ říká. Její bývalý manžel ji podváděl, a to skrytě – což vnímá jako ještě horší než samotnou nevěru. Přesto spolu dřív kvůli dceři trávili čas, dokonce i na společných dovolených s jeho dalšími dětmi.
Z přátel udělala svou velkou rodinu. Tvrdí, že přátelství je víc než láska – je stabilnější. Se současným partnerem byli dlouho jen kamarádi, ale dnes věří, že našla toho pravého. Dítě už neplánují, gynekoložka jí otevřeně sdělila, že by to nebylo reálné.
Charita jako životní náplň
Nadace BeCharity, kterou vede s Pavlínou Saudkovou, jí zabírá většinu času. Pomáhají těžce nemocným dětem, které často doprovázejí celým životem. „To, že někdo přijde po letech ve svatebních šatech a chce, abych mu šla za svědka… To je nejvíc.“
Psaní jako terapie
Napsala přes dvacet knih, ale přiznává, že někdy bojuje s blokem. Nejradši má „Pohádkáře“, který ji finančně zachránil, a novou sbírku „Karikatura muže“, o níž říká, že uzavírá některé její životní cykly. Psaní bere jako prostor, kde se může ztratit ve fantazii a zároveň sama v sobě.
Svůj život neshrnuje do jednoduchých vět, ale jedno ví jistě: pomoc druhým, upřímnost a vlastní klid považuje za smysluplnější než slávu nebo dokonalý vzhled.
