Chálida Zijá, první žena v čele bangladéšské vlády a dlouholetá politická rivalka svržené premiérky Šajch Hasíny Vadžíd, zemřela po dlouhé nemoci ve věku 80 let. Informuje o tom BBC, Al-Džazíra a další servery.
„Naše oblíbená vůdkyně už není mezi námi. Opustila nás dnes ráno v 6 hodin,“ oznámila Bangladéšská nacionalistická strana (BNP), kterou Zijá vedla. Před nemocnicí v Dháce se následně shromáždily davy jejích truchlících příznivců v slzách.
Její úmrtí přichází v mimořádně citlivém období pro Bangladéš, jen několik měsíců před prvními parlamentními volbami po lidové revoluci na konci roku 2024, která ukončila vládu Hasíny. Chálida Zijá chtěla v těchto volbách kandidovat, ale nemoc jí v tom zabránila.
Do centra politického dění vstoupila po zavraždění svého manžela, prezidenta Ziaura Rahmána, který byl v roce 1981 zabit při vojenském puči. Do té doby vystupovala spíše v pozadí, po jeho smrti však převzala vedení BNP a stala se jednou z klíčových postav země. V roce 1991 byla zvolena premiérkou a jako první žena v této funkci se výrazně zapsala do dějin Bangladéše.
Zůstala národním symbolem
Její politická dráha byla poznamenána ostrým a osobním soupeřením se Šajch Hasínou, které určovalo politiku země po několik desetiletí. Zijá zažila opakované věznění i domácí vězení a čelila obviněním z korupce, jež vždy odmítala jako politicky motivovaná. Do Londýna na léčbu mohla odcestovat až poté, co Hasína přišla o moc.
Lékaři krátce před její smrtí uvedli, že její stav je „extrémně kritický“. Kvůli vysokému věku a vážným zdravotním komplikacím, včetně selhání ledvin, srdeční choroby a pneumonie, už nebylo možné nasadit další intenzivní léčbu. Zijá si získala pověst „nekompromisní vůdkyně“ zejména v 80. letech, kdy odmítla legitimizovat volby pořádané vojenským režimem generála Hussaina Muhammada Ershada. Dokázala se prosadit v prostředí ovládaném muži a její první premiérské období bylo oceňováno za podporu vzdělávání žen, sociální rozvoj a obnovu parlamentní demokracie prostřednictvím ústavních změn.
Pozdější etapy její vlády však vyvolaly kontroverze, zejména krátké funkční období v roce 1996 a obvinění z korupce během třetího mandátu po roce 2001. Přesto zůstala během posledních 16 let nejvýraznějším symbolem odporu proti autoritářské vládě Šajch Hasíny.
I v době, kdy byla kvůli zdraví mimo veřejný život, byla Zijá stále národním symbolem. Prozatímní vůdce Muhammad Yunus ji označil za „zdroj největší inspirace pro národ“ a po její smrti uvedl, že byla „symbolem demokratického hnutí“. Podle jeho slov Bangladéš ztratil osobnost, jejíž role v boji za demokracii a politická práva zůstane trvale zapsána v paměti národa.
