Brigitte Bardot zemřela v neděli ve věku 91 let, uvedla její nadace. Herečka se stala světovou ikonou už v padesátých letech, když prorazila filmem A Bůh stvořil ženu. V paměti diváků zůstává jako symbol svobody, provokace a neuhlazené energie, která tehdy na plátnech působila jako zjevení.
Bardot se narodila 28. září 1934 v Paříži. V dětství je popisována jako stydlivá a nejistá, nosila brýle a měla řídké vlasy. Už v patnácti se ale objevila na obálce časopisu Elle a modeling ji rychle přivedl k filmu. V pouhých 21 letech šokovala cenzory i publikum a její kariéra se rozjela naplno.
Průlom přišel v roce 1956. Film A Bůh stvořil ženu natočil Roger Vadim, tehdy její manžel. Bardot v něm ztělesnila osvobozenou ženskost a skandál její slávu jen posílil. Postupně se z ní stal symbol Francie 50. a 60. let, který přesáhl hranice kinematografie.
And God created Woman… and the world never forgot her
— Parisian Aesthetics (@Parisianaes1) December 28, 2025
Brigitte Bardot, icon, rebel, and animal rights pioneer, has passed away at 91. Her legacy burns brighter than ever
Rest in peace, BB. 1934–2025 💫 pic.twitter.com/vkPkqYJBKW
Z filmové hvězdy tváří Marianne
Bardot inspirovala umělce i hudebníky. Jako patnáctiletý o ní napsal první píseň Bob Dylan, Andy Warhol pak vytvořil její portrét. Simone de Beauvoir ji v roce 1959 oslavila jako osobnost, která „se nesnaží skandalizovat“ a „následuje své sklony“. Bardot se stala symbolem proměny společenských nálad i rolí žen.
V roce 1969 se její rysy objevily jako předloha pro Marianne, personifikaci Francouzské republiky. Její tvář se pak objevovala na bustách, známkách i mincích. Zároveň ale začala stále víc narážet na temnou stránku slávy. Popisovala pocit vězení a říkala, že takhle už dál žít nemůže.
Útěk ze záře reflektorů ke zvířatům
Bardot natočila poslední film v roce 1973 a s herectvím skončila. Kino tehdy označila za „prohnilé“ a stáhla se do Saint Tropez. Tam se obklopila zvířaty a našla v nich nový smysl života. V roce 1986 založila nadaci na ochranu zvířat a na její podporu prodávala osobní věci i suvenýry.
Vystupovala proti krutosti ke zvířatům, podporovala známé aktivisty a neváhala vyhrožovat odchodem z Francie kvůli sporům o welfare. Odjela i do Arktidy protestovat proti zabíjení mláďat tuleňů a kritizovala pokusy na zvířatech. V roce 2007 řekla: „Člověk je nenasytný predátor.“ Její druhá kariéra tak získala stejně ostré obrysy jako ta filmová.
Současně se ale stále víc dostávala do střetu s veřejností kvůli politice. Její výroky o imigraci, islámu a homosexualitě vedly k opakovaným soudním trestům za podněcování rasové nenávisti. Mezi lety 1997 a 2008 ji francouzské soudy pokutovaly šestkrát. V roce 1992 se provdala za Bernarda d’Ormale, spojeného s krajní pravicí, a později podporovala Jean-Marie Le Pen i Marine Le Pen.
Navzdory kontroverzím zůstala Bardot ikonou, která přežila vlastní dobu. Média se vracela k jejímu stylu, účesu i filmům, zatímco dokumenty a knihy dál připomínají její vliv na francouzskou kulturu. V rozhovoru na jaře 2025 odmítla, že by byla symbolem sexuální revoluce, a dodala: „Feminismus není moje věc. Mám ráda muže.“
