Dva týmy vědců v pondělí uvedly, že voda je na Měsíci více rozšířená, než se dosud myslelo. Vyskytuje se zde ve formě molekul vody zachycených v minerálních zrnech a větší množství vody je nejspíše ukryté ve formě ledu v oblastech trvalého stínu.
Výzkum před 11 lety naznačil, že voda je na Měsíci v malém množství relativně rozšířená. Předchozí pozorování ale trpěla nejednoznačností mezi vodou a hydroxylem. Nynější výzkum ukazuje první jednoznačnou detekci molekul vody na měsíčním povrchu.
„Mnoho lidí si myslí, že detekce, kterou jsem provedl, je led, což není pravda. Jsou to jen molekuly vody. Ty jsou natolik rozprostřené, že spolu neinteragují, aby vytvářely led nebo dokonce kapalnou vodu,“ řekl pro agenturu Reuters vedoucí týmu Casey Honniball.
Jedinou možností, jak by voda mohla vydržet na sluncem zalitém povrchu Měsíce, bylo její zachycení do minerálních zrn. Tým vědců vedený NASA použil data z observatoře SOFIA, letadla Boeing 747SP upraveného pro vědecké účely.
Druhý tým se zaměřil na oblasti trvalého stínu
Další tým vedený vědcem Paulem Haynem z University of Colorado se zaměřil na takzvané studené pasti na Měsíci. Jedná se o regiony na povrchu, které existují ve stavu věčné temnoty. Tam jsou teploty nižší než -163 stupňů Celsia. Díky tomu zde zmrzlá voda může zůstat stabilní po miliardy let.
Studie uvádí, že měsíc má zhruba 40 000 čtverečních kilometrů takových oblastí, které potenciálně mohou skrývat kapsy vody ve formě ledu.
Voda je vzácným zdrojem. Její přítomnost na Měsíci by mohla hrát důležitou roli v budoucích astronautských a robotických misích usilujících o získání a využití vody pro účely, jako je zásoba pitné vody nebo složka paliva.
Nevyřešenou záhadou ale zůstává zdroj měsíční vody. „Původ vody na Měsíci je jednou z hlavních otázek, na které se snažíme odpovědět prostřednictvím tohoto a dalšího výzkumu. V současné době jsou hlavními uchazeči komety, asteroidy nebo malé meziplanetární prachové částice, sluneční vítr a samotný Měsíc v důsledku odplynění sopečných erupcí,“ dodal Hayne.
Studie byly publikovány v časopise Nature Astronomy.
