Když se člověk bez přemýšlení vydá do volného prostoru, měl by být jeho směr v podstatě náhodný. Nová studie ale naznačuje, že naše těla mají vlastní tajnou preferenci. A překvapivě míří doleva. Napsal o tom server ScienceAlert.
Vědci zkoumali původně úplně jinou otázku. Během pandemie covidu je zajímalo, jak se lidé pohybují při dodržování sociálních rozestupů a kolik osob může sdílet stejný prostor, aniž by do sebe narážely. Když si však prohlíželi videozáznamy experimentů, všimli si podivného vzorce.
Scientists Discover a Strange Global Pattern in The Way Humans Walkhttps://t.co/gYeDQOwjHX pic.twitter.com/OLG0C1gIjH
— ScienceAlert (@ScienceAlert) June 12, 2026
Ve dvaatřiceti ze třiatřiceti pokusů se účastníci při chůzi začali stáčet proti směru hodinových ručiček. Jinými slovy doleva. A dělo se to téměř pořád.
Výsledky překvapily i samotné autory. Jev se objevil v Japonsku i ve Španělsku, u mužů i žen, v malých i větších skupinách. Dokonce i tehdy, když se procházel jediný člověk.
Je to velká záhada
Vědci se okamžitě pustili do pátrání po příčině. Nabízela se dominance pravé nebo levé ruky, nohy či oka. Nepomohlo ani zakrývání očí během experimentů. Odpověď nepřinesla ani úvaha o vlivu magnetického pole Země nebo Coriolisovy síly.
To všechno dělá z objevu ještě větší záhadu. U mnoha živočichů totiž preference jedné strany obvykle souvisí s konkrétním biologickým důvodem. U lidí ale zatím nic podobného potvrzeno nebylo.
Možná tedy v sobě nosíme drobnou asymetrii, o které vůbec nevíme. Až se příště postavíte doprostřed místnosti a vykročíte, zkuste schválně odhadnout, kam povedou vaše první kroky. Pokud zamíří doleva, budete v dobré společnosti. Přidáte se totiž k dlouhému zástupu lidí, kteří bezděčně opisují neviditelný oblouk proti směru hodinových ručiček.
Proč to děláme, zatím nikdo neví. Badatelé proto plánují další experimenty a chtějí zapojit i virtuální realitu, která by mohla odstranit vliv okolního prostředí. Odpověď se možná skrývá v našem mozku, v evoluci nebo v nějakém dosud neznámém mechanismu. A právě proto je záhada stále otevřená. Zatím ale platí jediné. Když se vydáme na cestu, lidská přirozenost nás možná nenápadně táhne vlevo.


