Na první pohled to vypadá jako sváteční dekorace zavěšená do temnoty. V Mléčné dráze září oblast plná mladých hvězd, která se skládá do tvaru vánočního stromu. A je tak obří, že by se do ní vešlo několik slunečních soustav vedle sebe v řadách, které by neměly konce.
NGC 2264 leží asi 2 700 světelných let od Země v souhvězdí Jednorožce. Patří mezi aktivní hvězdotvorné oblasti, kde se z mračen plynu a prachu rodí nové hvězdy. Poloha blízko nebeského rovníku a v pásu disku Mléčné dráhy z ní dělá cíl, který jde při správné sezóně pozorovat z mnoha míst na Zemi.
Celou scenérii vyplňují obrovská mračna mezihvězdné látky. Když se uvnitř rozsvítí mladé hvězdy, jejich energie rozžhaví okolní vodík a ten začne zářit dočervena, typicky pro emisní mlhoviny. Do obrazu se zároveň zařezávají tmavé prachové pásy, které světlo ze vzdálenějších hvězd pohlcují a kreslí do prostoru ostré stíny. Tam, kde prach leží blízko horkých mladých hvězd, naopak část světla odráží a vznikají jemné modravé plochy takzvaných reflexních mlhovin.
Uprostřed oblasti svítí proměnná hvězda S Monocerotis, jejíž jas se v čase mění. Kolem ní je patrný modrý závoj odraženého světla v prachu. Nad ní se seskupení mladých hvězd skládá do jednoduchého trojúhelníku, který dal celému útvaru přezdívku Vánoční strom.
Vrchol „stromu“ tvoří Kuželová mlhovina, vysoká struktura plynu a prachu tvarovaná zářením okolních mladých hvězd. Pod ní se rozlévá Liščí kožešina, spletitá a zářící mlhovina pojmenovaná podle zrnitě „chlupaté“ textury. V téhle školce hvězd se nic nezastaví, světlo a vítr z novorozených hvězd okolní materiál neustále posouvají, rozfoukávají a znovu skládají.
V dalekohledu zabírá oblast přibližně 1,5 stupně, tedy zhruba šířku tří úplňků vedle sebe. Vzdálenost 2 700 světelných let z toho dělá skutečné rozpětí téměř 80 světelných let. Právě tahle měřítka připomínají, jak obrovské mohou být „rodné domy“ hvězd a jak výrazně dokážou mladé hvězdy přetvářet prostor kolem sebe.
