Znali ji diváci z televize i divadla. Elegantní, charismatická, se silným hlasem a výrazným projevem. Věra Vlčková odešla tiše, bez mediálního zájmu, a přesto po sobě zanechala stopu, na kterou se nezapomíná. Její život ukončila zákeřná nemoc tři dny před Štědrým dnem roku 1989.
Vlčková si zahrála řadu menších, ale zapamatovatelných rolí. Do povědomí diváků se zapsala jako vysloužilá prostitutka v seriálu Malý pitaval z velkého města nebo jako přísná ředitelka v komedii Vrať se do hrobu!, která šla do kin až po její smrti. S herectvím začínala brzy, vystudovala JAMU a první kroky vedly do Ostravy.
Divadlo jako osud
V 70. a 80. letech působila v Plzni a později v Realistickém divadle v Praze. Publikum si ji oblíbilo pro přirozenost, noblesu a komediální talent. Kritici vyzdvihovali její schopnost vdechnout postavám hloubku i lehkost. Za své výkony obdržela i Cenu Jaroslava Průchy.
Během své filmové dráhy spolupracovala s režiséry jako Juraj Herz (Spalovač mrtvol) nebo Dušan Klein (Jak básníkům chutná život, Vážení přátelé, ano). Přesto zůstala věrná především divadlu, kde excelovala v dramatech i komediích.
Nemoc, o které nemluvila
Vlčková bojovala s rakovinou. Vědělo o ní jen pár nejbližších. „Já už nikdy nebudu jako dřív,“ řekla kolegyni Martě Vančurové, aniž by konkretizovala, co tím myslí. Zdeněk Žák vzpomínal, že se v létě rozloučila s kolegy, v září přišla v paruce a v prosinci odešla navždy.
Její poslední dny se nesly v duchu statečnosti. Nikdy se nelitovala, neztratila úsměv, nevyžadovala pozornost. V kolektivu působila jako energie sama. Známá je i historka, kdy jezdila v noci tramvají, spala na konečné a ráno šla rovnou na zkoušku.
Diváci na ni nezapomněli
Divácká vzpomínka na Věru Vlčkovou je spojená s elegancí, srdečností a smyslem pro humor. Měla dvě děti, manžela lékaře a kariéru, která mohla pokračovat ještě desítky let. Osud ale rozhodl jinak. Zemřela v pouhých 45 letech a její jméno dnes připomínají hlavně fanoušci české klasiky.
