Z vody se již vědci pokoušeli prokázat i přítomnost lochnesky. Nyní se jim podařilo odebrat stopy genetického materiálu ze vzduchu a detekovat tak různé druhy zvířat. Způsob, jak toho docílit, objevily nezávisle týmy vědců z Británie a Dánska. Informuje o tom The Guardian.
Stopy genetického materiálu jsou všude kolem nás. Vědci nyní našli způsob, jak ony neviditelné stopy detekovat ze vzduchu a identifikovat zvířata, ze kterých pochází. V některých prostředích, jako jsou pouště či deštné pralesy, je totiž zvířata mnohdy těžké objevit.
„Každá jiná technika, kterou máme pro sledování zvířat – řekněme kamerové pasti nebo akustické monitorování – závisí na tom, zda jsou zvířata fyzicky přítomna poblíž vás nebo před vámi,“ uvádí pro The Guardian profesorka Elizabeth Clare z York University.
Dle ní by nová metoda mohla změnit způsob, jakým biologickou rozmanitost studujeme. Vědci by mohli detekovat zvířata, aniž by je rušili. Je to metoda méně invazivní a více flexibilní.
Metodu vědci testovali v zoologické zahradě. Ve svých loňských experimentech použili citlivé filtry na vakuových pumpách umístěných na dvaceti místech napříč Hamerton Zoo Park v Cambridgeshire.
„Uvědomili jsme si, že zoo by byla skvělým místem pro testování této techniky, protože tamní zvířata nejsou původní a jsou prostorově uzavřena ve výbězích,“ řekla Clare.
Tým odebral celkem 72 vzorků „vzduchu“. Drobné fragmenty DNA zachycené ve filtrech amplifikovali pomocí polymerázové řetězové reakce (PCR) a osekvenovali. Výsledky poté porovnali se známými sekvencemi zvířat. Celkem z těchto neviditelných stop DNA identifikovali 17 druhů zvířat.
Lemur vari. Foto: Unsplash
„Našli jsme tygří DNA, DNA psa dingo a především DNA lemurů vari,“ uvedla Clare. Vědci si nejsou jisti, proč byla lemuří DNA nejrozšířenější. Nicméně lemuři jsou ve srovnání s jinými zvířaty velmi aktivní. Poskakují kolem svých klecí a zajímají se o procházející lidi.
Vědci z Kodaně identifikovali ze vzduchu i DNA ryb
Podobný objev učinili i vědci z kodaňské univerzity. Pracovali obdobně – odebrali vzduch z několika míst v Copenhagen Zoo a z DNA získané z filtrů detekovali celkem 49 druhů.
„Byli jsme ohromeni. DNA jsme získali od savců, ryb, ptáků a plazů, od velkých zvířat a malých zvířat, od tvorů s peřím a dalších s šupinami. Dokonce jsme detekovali DNA živorodek, které plavou v rybníku v tropickém domě zoo,“ uvedla Kristine Bohmann z Copenhagen University.
U obou týmů se ukázalo, že je možné také určit přítomnost místní divoké zvěře, domácích zvířat i zvířat, která slouží jako krmivo.
Vědci ve vzorcích našli i tygří DNA. Foto: Pixabay
Je zde ještě práce, než se technologie stane standardní metodou pro studium biologické rozmanitosti. Není totiž kupříkladu známo, jak dlouho se DNA ve vzduchu vyskytuje. „Možná detekujete část tygří DNA, ale v současné době si nejsme jisti, kdy to zvíře mohlo vypustit. Mohlo to být před několika minutami, hodinami nebo dny,“ řekla Clare.
Dle Clare ale výhodou je, že navzájem s kolegy z Dánska nezávisle ověřili, že tato metoda funguje a nemusí tak čekat, až někdo práci zreplikuje.
