Navzdory mnohým etickým otázkám vědci vložili do embryí primátů lidské kmenové buňky a vytvořili chiméru. Embryo je tak zčásti člověk a zčásti opice. Zárodky přežily až po dobu 20 dní. Výzkum poskytuje nové informace na poli vývojové biologie a evoluce. Informuje o tom server ScienceDaily.
Určité typy experimentů vědci nejsou schopni provádět na lidech, vysvětluje jeden z autorů studie, jež se objevila v časopise Cell 15. dubna, Juan Carlos Izpisua Belmonte. Je proto nezbytné mít modely, které slouží pro přesnější studium a pochopení biologie a nemocí člověka. „Důležitým cílem experimentální biologie je vývoj modelových systémů, které umožňují studium lidských nemocí za podmínek in vivo,“ dodává.
Vědci z Číny a Spojených států v rámci nové studie injikovali do embryí primátů lidské kmenové buňky a vytvořili tak chiméru. Ty jsou mezi savci vytvářeny již od 70. let minulého století a využívají se ke studiu raných vývojových procesů.
V loňském roce se pak podařilo týmu vedenému Weizhi Ji z Kunming University of Science and Technology vytvořit technologii, která umožnila opičím embryím zůstat naživu a po delší dobu růst mimo tělo.
V rámci této studie vědci po šesti dnech, kdy došlo k vytvoření opičích embryí, injikovali do každého 25 lidských buněk. Ty pocházely z indukované pluripotentní linie. Tyto buňky mají schopnost diferencovat se do všech buněčných typů.
Po jednom dni pak byly lidské buňky detekovány u 132 embryí. Po deseti dnech to bylo jen o 29 méně, které se stále vyvíjely. Přežití ale začalo klesat a 19. den byly naživu pouze tři chiméry. Procento lidských buněk zůstalo vysoké po celou dobu.
„Generování chiméry mezi lidským a subhumánním primátem, druhem, který je na evoluční časové ose více příbuzný člověku než všechny dříve používané druhy, nám umožní získat lepší představu o tom, zda existují evolučně uložené bariéry pro generování chiméry a zda existují jakékoli prostředky, kterými je můžeme překonat,“ uvedl Izpisua Belmonte.
Vědci nejsou schopni provádět na lidech určité typy experimentů. Foto: Pixabay
Jak mezi sebou buňky komunikují
Poté vědci provedli transkriptomovou analýzu. Transkriptom je celkový soubor transkriptů, tedy molekul RNA, které byly získány přepisem genetické informace z DNA.
Z těchto analýz bylo identifikováno několik komunikačních cest mezi buňkami. Dalším krokem je pak podrobnější vyhodnocení všech molekulárních drah, které jsou zapojeny do této mezidruhové komunikace. To tak umožní zjistit, které cesty jsou během vývoje životně důležité.
Vědci doufají, že nebudou chiméry v budoucnu používat pouze ke studiu raného vývoje člověka a modelování nemocí. Chtějí je také využít ke screeningu léků a potenciálnímu vytváření transplantovatelných buněk, tkání nebo orgánů.
Co se týče etické otázky Izpisua Belmonte uvedl, že odpovědností vědců je provádět svůj výzkum promyšleně a dodržovat přitom všechny etické, právní a sociální směrnice. Před zahájením studie navíc proběhly konzultace i kontroly.
