Počet vojáků rukujících do polské armády stoupá, rostou žádosti o vydání cestovních pasů a vzpomínky na staré špatné časy studené války drásají kolektivní nervy Poláků. Píše o tom zpravodajský server Los Angeles Times.
Ruská invaze na Ukrajinu se v Polsku projevila víc, než jen přílivem uprchlíků, většinou žen a dětí. Zdá se, že historický protivník Polska – Rusko – usiluje o expanzi, která by mohla Varšavu vtáhnout do širšího konfliktu s potenciálně katastrofálními následky a ohrozit uspořádání po studené válce, díky němuž země prosperuje a žije svůj úspěšný evropský příběh.
Pocit neklidu je jasně patrný, i když se zdá, že život ve městech, jako je Varšava nebo Krakov, plyne normálním, byť hektickým tempem. „Ano, polská společnost je vyděšená,“ řekl Slawomir Debski, polský expert na zahraniční politiku, který působil jako poradce několika polských vlád. „Celá společnost si uvědomuje, jak hrozná, strašná a dramatická může být jakákoli konfrontace s Ruskem.“
Polsko je členem Evropské unie i Severoatlantické aliance pod vedením USA, což poněkud zmírňuje obavy, že by se snahy Moskvy o obnovení „velkého Ruska“ mohly nakonec přenést i do Polska.
Polsko má s Ruskem společnou hranici dlouhou 232 kilometrů a za sebou historii stovek let sporného soužití a hluboké vzájemné nedůvěry. A některým, zejména těm, kteří zažili studenou válku, se zdá, že štít NATO není dostatečně pevný.
NATO „je jen název“, říká jednašedesátiletá Dorota Karpinská, která provozuje jeden z mnoha pouličních stánků nabízejících obvařanky, tradiční polské pečivo stočené do kroužku. „Kdo ví, co vlastně dělají?“
Poláci, kteří se narodili už v postkomunistické éře, se konfliktu ve své zemi obávají méně než starší generace. Ovšem ruská invaze na Ukrajinu byla i pro ně varovným signálem.
„Staří lidé, jako jsou moji rodiče, mají pocit, že Rusko může kdykoli zaútočit,“ řekl 24letý student Andrzej Piszczek, sedící v kavárně zahalené modravým příkrovem cigaretového kouře. „Říkají: ‚Nikdy nevíš. Musíme se připravit, musíme nakoupit mouku, benzin.'“
Mnozí dodávají, že současná situace se dost liší od dob studené války, kdy se všeobecně věřilo, že se ani Rusko, ani Západ neuchýlí k použití jaderných zbraní, které by dokázaly vyhladit velkou část planety. Ale nyní v souvislosti s invazí ruského prezidenta Vladimira Putina na Ukrajinu a jeho jadernými hrozbami žádný takový pocit bezpečí neexistuje.
„Jaderné vydírání teď máme neustále na pořadu dne,“ řekl Wlodzimierz Marciniak, politolog a bývalý polský velvyslanec v Rusku. „Už to není studená válka, je pěkně žhavá a je hned vedle,“ dodal.
Ulice starobylého Krakova jsou v poslední době svědkem nového jevu: Centrem města se procházejí neozbrojení američtí vojáci ve vojenských uniformách, prohlížejí si výlohy obchodů, navštěvují turistická místa, zastavují se na kávu.
Dlouholetí obyvatelé říkají, že skupiny uniformovaných vojáků se tu objevily teprve v posledních dnech, po ruské invazi na Ukrajinu a posílení amerických sil v Polsku.
Nedávno odpoledne 39letá Magda, servírka v restauraci, požádala skupinku amerických vojáků, jestli si s nimi může udělat selfie. Magda, která si nepřála zveřejnit celé své jméno, říká, že v ní přítomnost amerických vojáků vyvolává jak pocit jistoty, že Amerika kryje Polsku záda, tak obavu, že se může schylovat k širšímu konfliktu.
Polský tisk informoval o zvýšení počtu žádostí o pasy od těch, kteří chtějí mít v případě potřeby možnost urychleně opustit zemi. Úřady také zaznamenaly rostoucí počet nových rekrutů do sil územní obrany, což je jakási záložní složka armády.
Konflikt a jeho možné následky pro Polsko jsou tématem každodenních rozhovorů – v obchodech, ve veřejné dopravě, v parcích i v domácnostech. Televizní obrazovky v barech, restauracích a domácnostech zprostředkovávají nejnovější události nervózním divákům.
„Tak co je dneska nového?“ ptal se nedávno muž ve frontě v obchodě s potravinami ve Varšavě jiného nakupujícího. Vůbec přitom nemusel zmínit Rusko nebo Ukrajinu, oba věděli, o čem je řeč.
Všude na ulicích jsou vidět ukrajinské vlajky a odznaky na klopě, stejně jako nápisy na zdech potvrzující „solidaritu“ s Ukrajinou. „Můžeme říct, že každý z nás je teď ve válce. Bojujeme tím, že každý děláme, co můžeme, abychom pomohli,“ řekl devatenáctiletý Mikolaj Szlachta, jeden z mnoha dobrovolníků v zelených vestách, kteří pomáhají davům vyčerpaných ukrajinských uprchlíků na hlavním nádraží v Krakově.
Mnozí Poláci považují katastrofický scénář, který se odehrává na sousední Ukrajině, za něco, co by se mohlo stát i v Polsku, jež bylo po staletí zapleteno do velmocenských intrik mezi Ruskem, Německem a někdejším Rakouskem-Uherskem.
Stopy posledního světového konfliktu nejsou v Polsku nikdy moc daleko. Na začátku druhé světové války sem vtrhlo nacistické Německo i Sovětský svaz, což si vyžádalo ohromující ztráty na lidských životech.
Čtvrť Kazimierz byla dlouho srdcem krakovské židovské komunity, která před nacistickým pogromem představovala asi čtvrtinu předválečné populace města. Bývalá židovská čtvrť je dnes místem s módními bary, kavárnami a butikovými hotely. V centru Krakova je možné nasednout na autobus, který po hodině jízdy na západ dojede do nechvalně proslulého nacistického tábora smrti v Osvětimi.
Strach z Ruska po invazi zasáhl i kulturní sféru. Varšavský orchestr se nedávno rozhodl věnovat své vystoupení Ukrajině a upustil od plánovaného provedení klavírního koncertu ruského skladatele Sergeje Rachmaninova. Orchestr jej nahradil koncertem polského virtuosa Fryderyka Chopina.
