Uprostřed kazašských stepí objevili archeologové překvapení: rozsáhlé město staré více než 3600 let. Semijarka byla promyšleně vystavěná sídelní oblast s desítkami domů, centrální budovou a vlastní průmyslovou čtvrtí pro výrobu bronzu. Díky poloze nad řekou Irtyš fungovala jako uzel, kterým putoval kov z Altaje do dalších částí Eurasie. Objev ukazuje, že stepi byly domovem vyspělých komunit.
Semijarka zabírá asi 140 hektarů, tedy území velké jako menší město. Leží na vyvýšeném místě nad řekou Irtyš, odkud bylo možné sledovat pohyb lidí i zboží. Už samotné rozmístění domů ukazuje, že město mělo ulice, dvory i společné prostory.
Výzkumníci zmapovali dvě dlouhé řady domů. Byly postavené z hlíny, rozdělené na místnosti a jasně ohraničené, což ukazuje, že obyvatelé žili usedlým způsobem. Uprostřed stál větší dům, dvakrát rozlehlejší než ostatní. Jeho funkci zatím neznáme, ale velikost napovídá, že měl společenský význam.
Nejzajímavější část města leží na jihovýchodě. Archeologové tam objevili dílny, kde lidé vyráběli bronz — slitinu mědi a cínu, která tehdejším lidem dávala nástroje, zbraně i šperky. Našli nádoby na tavení kovů, zbytky materiálu i hotové výrobky. Analýzy ukázaly, že cín sem putoval z Altaje vzdáleného asi 300 kilometrů.
Řeka Irtyš mohla fungovat jako hlavní dopravní trasa. Na lodi se sem dostal cín, a naopak odtud mohly putovat hotové bronzové předměty dál do Eurasie. Semijarka tak nejspíš sloužila jako důležitý obchodní i výrobní uzel.
Nálezy navíc spojují město s kulturou Aleksejevka-Sargary, ale i s dalšími skupinami, které žily spíš kočovně. Vypadá to tedy, že se tu potkávaly různé komunity — někteří lidé pracovali s kovem, jiní přicházeli obchodovat nebo pomáhat s výrobou.
Vědci teprve začínají s podrobnými vykopávkami. Chtějí zjistit, jak město fungovalo, kdo řídil zásobování kovem a kam až se místní bronz dostal.
