Bankovní systém Uzbekistánu postupně překračuje hranice obsluhy domácího trhu. Růst mezinárodního obchodu, zvyšující se objem přeshraničních peněžních toků a rozvoj digitálních plateb vytvářejí poptávku po finanční infrastruktuře schopné propojit zemi s ekonomikami sousedních států.
Přeměna Uzbekistánu v samostatné finanční centrum Střední Asie však zatím zůstává cílem, nikoli již dosaženou skutečností.
Na konci roku 2025 dosáhl zahraniční obchod Uzbekistánu obratu 81,2 miliardy USD, což představuje meziroční nárůst o 20,7 %. Vývoz činil 33,8 miliardy USD a dovoz 47,4 miliardy USD. Země udržovala obchodní vztahy s 210 státy, přičemž jejími největšími obchodními partnery zůstávaly Čína, Rusko a Kazachstán.
Tyto údaje, zveřejněné Národním statistickým výborem 22. ledna 2026, ukazují rozsah mezinárodních hospodářských vazeb země. Zároveň však vyvolávají otázku: nakolik je národní finanční systém připraven obsluhovat rostoucí toky zboží, kapitálu a plateb?
Pro podniky má tato otázka zcela konkrétní význam. Při uzavírání zahraničněobchodní smlouvy není důležitá pouze cena zboží. Je také nezbytné vědět, jak dlouho bude trvat mezinárodní vypořádání, v jaké měně proběhne, kolik zprostředkovatelů se transakce zúčastní a jaké požadavky budou banky klást.
Právě schopnost řešit tyto úkoly rozhodne o tom, zda se Uzbekistán dokáže stát jednou z významných součástí finanční infrastruktury Střední Asie.
Od domácí bankovní reformy k mezinárodnímu platebnímu styku
Změna postavení Uzbekistánu souvisí především s transformací jeho vlastní ekonomiky.
Podle hodnocení Mezinárodního měnového fondu (MMF) ze dne 18. června 2026 vzrostl reálný HDP země v roce 2025 o 7,7 %. V prvním čtvrtletí roku 2026 dosáhl meziroční růst 8,7 %. MMF současně předpokládal zpomalení celoročního růstu na 6,8 % v roce 2026 a upozornil na nutnost omezovat inflační tlaky a pokračovat ve strukturálních reformách.
Hospodářský růst doprovází zvyšující se poptávka po bankovních službách. Rozšiřování výroby, dovoz technologií a zařízení, vývoz produkce a činnost mezinárodních společností vyžadují financování provozního kapitálu, devizové operace a vypořádání se zahraničními obchodními partnery.
Bankovní systém na tyto změny reaguje, přestože se jeho struktura stále výrazně liší od systémů, v nichž převažuje soukromý kapitál.
Podle údajů Centrální banky Uzbekistánu dosáhla k 1. srpnu 2026 celková aktiva komerčních bank 1 016,6 bilionu uzbeckých sumů oproti 852,4 bilionu sumů o rok dříve. To představuje nominální růst přibližně o 19,3 %.
Objem vkladů se ve stejném období zvýšil z 360,4 na 482,7 bilionu sumů, tedy přibližně o 33,9 %.
Růst vkladové základny je důležitý nejen pro domácí úvěrování. Rozšiřuje také možnosti bank získávat a přerozdělovat finanční prostředky, rozvíjet platební a zúčtovací produkty a obsluhovat společnosti působící na zahraničních trzích.
Samotný růst aktiv a vkladů však ještě nedokazuje zvýšení efektivity mezinárodního platebního styku.
Mezinárodní platby: Od přístupu k infrastruktuře k interoperabilitě systémů
Jednou z hlavních změn posledních let je rozšíření možností využívání digitálních finančních nástrojů mimo domácí trh.
Mezinárodní platební styk však není jednotnou oblastí. Platby mezi podniky, převody peněz fyzických osob a úhrady nákupů v zahraničí fungují na základě odlišných mechanismů.
Mezinárodní firemní platby často vyžadují zapojení korespondenčních bank, tedy finančních institucí, jejichž prostřednictvím banky z různých zemí provádějí platby jedna pro druhou.
Důležitá přitom není pouze technická možnost převodu, ale také dostupnost požadované měny, ověření účastníků transakce a podmínky bankovních služeb.
Přechod na vypořádání v národních měnách může potenciálně snížit počet měnových konverzí. Úspory však nevznikají automaticky: závisejí na likviditě příslušných měnových párů, kurzových spreadech, poplatcích a dostupnosti zprostředkujících bank.
Růst obchodu Uzbekistánu s Čínou, Ruskem a Kazachstánem proto nelze automaticky považovat za důkaz zlevňování mezinárodních plateb.
V retailovém segmentu jsou změny patrnější.
Podle přehledu Centrální banky ze 14. srpna 2026 bylo v období od ledna do června do Uzbekistánu zasláno 9,3 miliardy USD v přeshraničních peněžních převodech fyzických osob, což je o 13 % více než ve stejném období roku 2025.
Z této částky bylo 4,8 miliardy USD, tedy 51,7 %, převedeno přímo na bankovní karty prostřednictvím P2P kanálů. Objem těchto transakcí meziročně vzrostl o 32 %.
To svědčí o změně způsobů, jakými peníze do země přicházejí. Peněžní převody se stále častěji stávají součástí každodenních digitálních bankovních služeb, nikoli samostatnou operací spojenou s výběrem hotovosti.
Digitalizace platebních kanálů však neznamená, že každý mezinárodní převod zlevnil. Konečné náklady nadále závisejí na sazebnících poplatků, měnovém kurzu a podmínkách platebního systému.
Banky přecházejí od jednotlivých služeb k mezinárodním platformám
V bankovním sektoru Uzbekistánu lze rozlišit několik modelů zapojení do mezinárodní finanční infrastruktury.
Prvním modelem je propojení digitálních bankovních produktů s mezinárodními platebními systémy.
Příkladem je Octobank, jedna z výrazně rostoucích soukromých bank Uzbekistánu.
Podle výsledků zveřejněných bankou 11. února 2026 dosáhla její aktiva na konci roku 2025 hodnoty 12,2 bilionu sumů a klientské vklady činily 10,84 bilionu sumů.
Banka oznámila růst aktiv o 314 % a vkladů o 515 % ve srovnání s rokem 2024.
V říjnu 2025 Octobank informovala o integraci systému Alipay+ do aplikace Octo-Mobile.
Díky propojení prostřednictvím infrastruktury HUMO získali klienti možnost platit za nákupy v zahraničí pomocí QR kódů s automatickým převodem měny.
Pro finanční trh význam takové integrace přesahuje rámec jediné aplikace.
Domácí bankovní produkt získává přístup k mezinárodní síti pro přijímání plateb, aniž by bylo nutné budovat vlastní infrastrukturu v každé zemi.
Jde především o maloobchodní platby, nikoli o komplexní mechanismus mezinárodního vypořádání mezi podniky.
Jak již dříve uvedlo tiskové oddělení Octobank, služba je určena mimo jiné klientům, kteří cestují, pracují nebo studují v zahraničí.
Druhým modelem je rozvoj mezinárodního financování obchodu.
Příkladem je spolupráce Asakabank s Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj (EBRD).
Banka se zapojila do programu Trade Facilitation Programme, v jehož rámci jí EBRD poskytla limit až 20 milionů USD na podporu vývozních a dovozních operací.
Mechanismus programu předpokládá poskytování záruk mezinárodním potvrzujícím bankám, což umožňuje omezovat některá platební rizika zahraničněobchodních transakcí.
Jde o příklad fungujícího institucionálního modelu, přestože Asakabank do programu vstoupila již v roce 2019.
V přehledu ocenění EBRD za rok 2025 byla Asakabank uvedena jako nejaktivnější vystavující banka Uzbekistánu v rámci tohoto programu.
Třetím modelem je zapojování místních bank do mezinárodních mechanismů sdílení rizik v oblasti obchodního financování.
Asijská rozvojová banka v rámci svého programu Trade and Supply Chain Finance Program poskytuje záruky a financování prostřednictvím sítě partnerských finančních institucí.
Na seznamu zúčastněných bank zveřejněném ke dni 23. října 2026 figurují z Uzbekistánu mimo jiné Ipak Yuli Bank, Asakabank, Uzpromstroybank a Davr Bank.
Pro podniky mohou mít tyto mechanismy srovnatelný význam jako mobilní platby.
Umožňují bankám podílet se na financování mezinárodního obchodu s využitím nástrojů multilaterálních rozvojových institucí.
Účast v programu však automaticky nevypovídá o skutečném objemu transakcí financovaných konkrétní bankou.
Rozvoj mezinárodní finanční infrastruktury tak probíhá současně v několika směrech: prostřednictvím integrace maloobchodních platebních systémů, korespondenčních bankovních vztahů a nástrojů financování obchodu.
Digitální infrastruktura se stává součástí státní strategie
V září 2026 představila Centrální banka Uzbekistánu národní strategii rozvoje finančních technologií na období 2026–2030.
Dokument předpokládá modernizaci digitální finanční infrastruktury, zvýšení interoperability platebních systémů, rozvoj mezinárodní spolupráce, ochranu spotřebitelů a posílení kybernetické bezpečnosti.
Regulátor stanovil cíl vybudovat z Uzbekistánu do konce roku 2030 regionální fintech centrum.
Jde o důležitý signál státních priorit, zatím však pouze o strategický cíl, nikoli o potvrzení již dosaženého regionálního prvenství.
V srpnu Centrální banka rovněž jednala se společností Tencent o možné integraci národní infrastruktury QR plateb se zahraničními platebními ekosystémy.
Strany se dohodly na pokračování technických prací a přípravě plánu dalšího postupu.
Samostatně byla projednávána také spolupráce se společností Ant Group v oblasti přeshraničních plateb.
Takové iniciativy mohou mít význam pro cestovní ruch, elektronický obchod i služby zahraničním klientům.
Zatím je však nelze považovat za fungující platební koridory. Veřejná sdělení regulátora potvrzují jednání a záměry, nikoli spuštění příslušných služeb.
Pro posouzení skutečných výsledků bude nutné sledovat počet připojených účastníků, geografický rozsah operací, objemy transakcí a náklady plateb.
Kazachstán a Uzbekistán: Konkurence dvou finančních modelů
Regionální ambice Uzbekistánu je nutné posuzovat s ohledem na postavení Kazachstánu, který má větší ekonomiku a rozvinutější finanční trh.
Podle údajů Světové banky za rok 2025 dosahoval nominální HDP Kazachstánu 306,2 miliardy USD, Uzbekistánu 147 miliard USD a Kyrgyzstánu 22,6 miliardy USD.
Uzbecká ekonomika přitom rostla rychleji než kazachstánská: o 7,7 % oproti 6,5 %.
Rozdíl v ekonomické velikosti znamená, že pro Uzbekistán je zatím předčasné usilovat o postavení hlavního finančního centra regionu.
Podle Bruna S. Sergiho, profesora politické ekonomie na Univerzitě v Messině v Itálii a vyučujícího na Harvardově univerzitě v USA, by se rozvoj finanční infrastruktury Střední Asie neměl hodnotit pouze podle velikosti národních ekonomik, ale také podle schopnosti bankovních systémů zajišťovat mezinárodní ekonomické vztahy.
„Budoucnost finanční architektury Střední Asie nemusí být nutně spojena se vznikem jediného dominantního centra. Kazachstán a Uzbekistán se mohou rozvíjet jako vzájemně se doplňující finanční trhy. Pro Uzbekistán může být klíčovou výhodou kombinace rostoucí ekonomiky, modernizace bankovního sektoru a rozšiřování mezinárodních platebních vazeb. Skutečná konkurenceschopnost však nebude určována počtem digitálních produktů, ale schopností finančního systému poskytovat podnikům a investorům spolehlivé, dostupné a předvídatelné vypořádání plateb,“ uvádí Bruno Sergi.
Ekonomické modely obou zemí však mohou nejen soupeřit, ale také se vzájemně doplňovat.
Kazachstán disponuje větší ekonomickou základnou, zatímco Uzbekistán má významný domácí trh a rozšiřuje své mezinárodní obchodní vazby.
Pro regionální podniky není nejdůležitější přesouvání finančních operací z jedné země do druhé, ale možnost bezproblémově spolupracovat napříč oběma trhy.
Například pro společnost působící současně v Kazachstánu i Uzbekistánu jsou důležitější předvídatelnost plateb, dostupnost devizových operací a srovnatelné bankovní požadavky než formální prvenství jedné ze zemí v počtu fintech projektů.
Za nejrealističtější scénář proto lze považovat rozvoj několika vzájemně propojených finančních center s odlišnou specializací.
V tomto modelu může Uzbekistán posilovat své postavení jako významný trh bankovních a platebních služeb, který podporuje obchod, peněžní převody a mezinárodní podnikatelskou činnost.
Co omezuje finanční ambice Uzbekistánu?
Hlavním strukturálním omezením zůstává významná role státu v bankovním sektoru.
K 1. srpnu 2026 připadalo na banky se státní účastí 62 % aktiv a 65 % úvěrů uzbeckého bankovního systému.
Vysoký podíl státu sám o sobě nevylučuje rozvoj mezinárodních finančních služeb.
Zvyšuje však význam kvalitního řízení společností, transparentnosti úvěrových rozhodnutí a důsledného provádění reforem.
MMF ve svém přehledu z června 2026 rovněž upozornil na nutnost posilovat makrofinanční stabilitu a pokračovat ve strukturálních změnách.
Mezi rizika fond zařadil vnější nejistotu a možnost přehřátí ekonomiky v důsledku vysoké domácí poptávky.
Druhým omezením je nerovnoměrný rozvoj mezinárodní platební infrastruktury.
I při dostupnosti moderních digitálních aplikací zůstávají přeshraniční transakce závislé na korespondenčních bankách, devizové likviditě, dodržování sankčních předpisů a požadavcích různých jurisdikcí.
Třetím omezením je omezená srovnatelnost dostupných údajů.
Veřejné statistiky umožňují hodnotit objemy obchodu, bankovní aktiva a peněžní převody, neposkytují však úplný obraz skutečné rychlosti a nákladů mezinárodních plateb mezi státy Střední Asie.
Bez těchto údajů nelze přesvědčivě tvrdit, že regionální finanční integrace již vedla ke snížení nákladů podniků.
Co rozhodne o postavení Uzbekistánu v příštích pěti letech?
V období 2027–2031 bude další posilování role Uzbekistánu záviset méně na počtu oznámených mezinárodních iniciativ a více na jejich praktických výsledcích.
Prvním kritériem je rozvoj fungujících přeshraničních platebních kanálů.
Důležitý bude počet připojených zemí a bank, objem operací, náklady převodů a podíl úspěšně dokončených plateb.
Druhým kritériem je rozšíření mezinárodního financování obchodu.
Zde budou významné objemy potvrzených akreditivů, záruk, úvěrových linek a skutečné využívání těchto nástrojů podniky.
Třetím kritériem je změna struktury bankovního sektoru.
Snížení koncentrace státních aktiv, posílení soukromých bank a zlepšení kvality řízení mohou vytvořit další podmínky pro konkurenci a mezinárodní spolupráci.
Čtvrtým kritériem je realizace národní fintech strategie.
Její výsledky by se měly hodnotit podle skutečně spuštěných služeb, interoperability platebních systémů a rozšíření digitálních finančních nástrojů, nikoli podle počtu podepsaných dohod.
Základní scénář předpokládá postupné rozšiřování mezinárodních platebních integrací při zachování rozdílů mezi národními regulačními rámci.
Příznivější scénář by mohl nastat, pokud se Uzbekistánu a sousedním státům podaří sladit technické standardy, zajistit stabilní fungování přeshraničních platebních kanálů a rozšířit přístup podniků k mezinárodnímu financování.
Negativní scénář souvisí se zpřísněním vnějších finančních omezení, zpožděním bankovních reforem a situací, kdy se četné technologické dohody nepromění ve služby, o které je skutečný zájem.
Jde o analytické scénáře, nikoli o oficiální prognózy pravděpodobnosti jejich uskutečnění.
Finanční architektura se formuje, její efektivitu je však teprve nutné prokázat
Uzbekistán skutečně získává na finanční mapě Střední Asie stále výraznější postavení.
Dokládá to hospodářský růst, rozšiřování zahraničního obchodu, zvyšování bankovních aktiv a rozvoj mezinárodních platebních služeb.
Mění se také role komerčních bank.
Některé rozvíjejí digitální nástroje pro mezinárodní platby, jako například Octobank prostřednictvím integrace Alipay+.
Jiné se účastní programů financování obchodu a mezinárodních mechanismů sdílení bankovních rizik.
Tyto procesy však zatím neznamenají vznik jednotného regionálního finančního systému.
K tomu jsou zapotřebí nejen technologická řešení, ale také kompatibilní standardy, účinná regulace, spolehlivé korespondenční bankovní vztahy a důvěra mezi finančními institucemi různých zemí.
Nejpřesnější hodnocení současného vývoje je následující: Uzbekistán vytváří jeden z důležitých prvků budoucí finanční architektury Střední Asie, jeho konečné postavení v tomto systému však bude záviset na praktické efektivitě mezinárodního platebního styku.
Pro podniky by se hlavní přínos neměl projevovat v počtu nových platebních platforem, ale v možnosti provádět přeshraniční transakce rychleji, spolehlivěji a s nižšími náklady.
Právě podle tohoto kritéria bude možné v následujících letech posoudit, nakolik úspěšně Uzbekistán dokáže proměnit hospodářský růst a modernizaci bankovnictví v trvalou regionální konkurenční výhodu.
