Počítáme, zda může předsedkyně Evropské komise získat druhé funkční období. Bude se rozhodovat až do konce. Napsal těsně před uzavřením volebních místností bruselský insider Politico.
Ursula von der Leyenová si v roce 2019 zajistila post předsedkyně Evropské komise jen díky těsné většině v Evropském parlamentu: devíti hlasům. Letos se zdá, že hra s čísly, potřebná k zajištění druhého funkčního období, bude od potenciálně mnohem nepřátelštějšího Evropského parlamentu ještě těžší. Existuje reálná šance, že německá konzervativní politička hlasy nezíská.
Aby mohla von der Leyenová získat další post v čele EU z 13. patra bruselského paláce Berlaymont, musí překonat dvě velké politické překážky.
Nejprve musí získat podporu kvalifikované většiny 27 vedoucích představitelů EU u stolu Evropské rady na povolebním zasedání koncem června. Za druhé musí získat alespoň 361 hlas od 720 poslanců Evropského parlamentu, aby potvrdila volbu vedoucích představitelů během následného tajného hlasování v parlamentu.
V Radě EU je situace jednodušší. Von der Leyenové domovská středopravicová Evropská lidová strana (EPP) má ve svých řadách 12 šéfů států a vlád EU, u nichž lze očekávat, že se za ní všichni spojí. Vždy však existuje nebezpečí, že se něco zvrtne. Francouz Emmanuel Macron by se mohl přiklonit k jinému kandidátovi a německý kancléř Olaf Scholz pochází z tábora socialistů (S & D). Prozatím jí však národní lídři nedělají rozpolcenou politickou migrénu: tou je europarlament.
Průzkumy naznačují, že von der Leyenové EPP bude po volbách se 170 křesly největší samostatnou skupinou v parlamentu. Aby si vytvořila většinu, bude muset v povolebním handlování nabídnout dobroty ostatním velkým centristickým skupinám – socialistům a liberálům. Tyto dohody budou záviset na tom, které země získají vrcholné funkce v Bruselu – viz obchodní a ekonomické funkce v komisi – a které politické strany získají vedoucí funkce v parlamentních výborech.
I v tomto případě je třeba vytáhnout kalkulačky a propočítat, jak se čísla skládají. Můžete se vsadit, že von der Leyenová bude dělat právě to.
Pokud by se jí podařilo získat podporu EPP, liberální skupiny Renew Europe a socialistů a demokratů, znamenalo by to podle prognóz průzkumu Politico přibližně 390 křesel.
Tím by překročila hranici 361 mandátů, ale tak jednoduché to není. Experti a političtí insideři varují, že i když jim stranické vedení nařídí von der Leyenovou podpořit, je pravděpodobné, že něco přes deset procent zákonodárců v každé z těchto skupin bude buď proti ní, nebo se v daný den zdrží hlasování.
Při desetiprocentním úbytku by se celkový počet poslanců von der Leyenové snížil na 351, což je o deset méně než je kritický počet. A to je velkorysý odhad.
Podle politických insiderů, s nimiž Politico hovořilo, bude míra rebelie téměř jistě vyšší než tato desetina, a to i uvnitř vlastní EPP von der Leyenové. V předchozích hlasováních se rebelové, kteří se vzepřeli stranické linii, pohybovali mezi 13 a 28 procenty. Ještě v roce 2019 získala von der Leyenová většinu devíti hlasů díky podpoře EPP, Renew Europe a S & D. Získala také řadu hlasů od strany Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána a polské konzervativní strany Právo a spravedlnost (PiS). Tentokrát tyto dva tábory v žádném případě nezíská. Na PiS a Fidesz tvrdě tlačila kvůli jejich nedostatkům v oblasti právního státu, a její administrativa je označila za „černé ovce“ bloku.
Pokud jde o socialisty a liberály, stále více jejich europoslanců může letos von der Leyenovou odmítnout, protože se obávají, že je ochotna uvažovat o spojenectví s italskou krajně pravicovou premiérkou Giorgií Meloniovou. Obviňují ji také z oslabování zelené agendy EU.
Navíc existují signály nebezpečí, že počet rebelů v jejích vlastních řadách v EPP by mohl být opravdu vysoký. Francouzští Les Républicains – očekává se, že budou mít šest europoslanců – ji nepodporují a zasvěcenci EPP se obávají vratké podpory mezi svými italskými, španělskými a slovinskými delegacemi. Zlověstné je, že na březnovém sjezdu EPP, který ji měl nominovat v Bukurešti, řeklo von der Leyenové „ne“ 18 procent ze 499 delegátů, kteří hlasovali.
Na vědomí této obavy o získání plné podpory řadových členů EPP v tajném hlasování jeden z vysoce postavených informátorů EPP pod podmínkou anonymity uvedl, že šéfka musí vyrazit na lobbistickou jízdu k Občanské koalici Donalda Tuska v Polsku a španělské Partido Popular.
„Ona (von der Leyenová) si musí vyhrnout rukávy a obvolat všechny. Musí to dělat až do konce kampaně. Musí tvrdě tlačit na to, aby se Španělsko prosadilo. Musí tvrdě tlačit na to, aby se Polsko stalo skutečností. Chce to plánování,“ řekl zasvěcený člen EPP.
Ve francouzském táboře odpůrců EPP prohlásil François Xavier Bellamy, člen strany Les Républicains, že pokud předsedkyně Evropské komise nebude znovu zvolena, „bude to díky boji, který jsme vedli a který ji dostal do menšiny v její vlastní straně“. Bellamy zastupuje pouze malý počet zákonodárců, ale jeho náznak, že se proti von der Leyenové mohou postavit i další národní delegace – spolu s nepříliš velkou podporou pro ni během březnové nominační konference v Bukurešti – naznačuje riziko značného úbytku.
Von der Leyenová se usilovně dvoří italské premiérce Giorgiii Meloniové, jejíž podporu bude potřebovat jak u stolu Rady EU, tak v parlamentu. Ale zdá se, že tato strategie by se jí mohla vymstít. Čím více se bude Meloniová blížit Evropským konzervativcům a reformistům (ECR), tím více hlasů jí budou odebírat socialisté a liberálové. Meloniové podpora bude pro nominaci von der Leyonové v Radě EU klíčová, jenže její hodnota je méně zřejmá v parlamentu, kde má její strana Bratři Itálie šanci získat jen asi 23 křesel. Tyto hlasy by téměř jistě převážila ztráta hlasů socialistů, z nichž mnozí, zejména v Scholzově Sociálnědemokratické straně Německa, by se obrátili proti von der Leyenové právě kvůli jejímu laškování s Meloniovou.
Socialisté a demokraté (S & D), Renew a Zelení už prohlásili, že nepodpoří znovuzvolení von der Leyenové, pokud uzavře jakoukoli dohodu s Meloniovou a spojenci z řad tvrdé pravice v parlamentu. To může, ale nemusí být planá hrozba – podmínky takové dohody nesmí být zveřejněny a hlasování je tajné, ale i tak to vyvolává obavy o míru podpory v parlamentu.
A pokud se von der Leyenová vzdá naděje na podporu ECR, bude potřebovat podporu nejen od Renew Europe a S & D, ale také od Zelených, aby tento výpadek nahradila. Se Zelenými by předpokládaná základna podpory von der Leyenové činila 432 hlasů, což je více než dost na to, aby překročila práh i při zohlednění značného úbytku hlasů.
Není však nic méně předvídatelného než to, jakou podporu může očekávat od Zelených, kteří von der Leyenovou v roce 2019 nijak systémově nepodpořili. V rozhovoru pro Politico německý zákonodárce za Zelené Daniel Freund upozornil, že Zelení s von der Leyenovou úzce spolupracovali po celou dobu jejího působení u moci a mohli by ještě nabídnout podporu pro její znovuzvolení, i když by taková podpora přišla výměnou za „seznam požadavků“. Otázka zní: Co získáme, když se s ní dohodneme na spolupráci, ptá se. „Jako Zelení máme dlouhý seznam požadavků na věci, které bychom chtěli změnit.“ Tyto závazky by se přitom mohly ukázat jako toxické pro podporu von der Leyenové mezi konzervativci, kteří se v posledním roce jejího mandátu bouřili proti klíčovým aspektům Green Deal, konkrétně proti postupnému vyřazování spalovacích motorů a zákonu o obnově přírody.
K nejistotě přispívá i to, že von der Leyenová bude muset pravděpodobně uzavřít veškeré dohody při zběsilých jednáních, která budou následovat po zasedání Evropské rady. Několik politických skupin prosazuje, aby se potvrzení příštího předsedy komise uskutečnilo v červenci, během posledního plenárního zasedání před letními prázdninami – což jí ponechává extrémně úzký prostor pro sestavení pravděpodobně velmi složité koaliční dohody mezi Obnovou, S&D, EPP a Zelenými.
Zatímco ostatní frakce prosazovaly, aby dohoda byla uzavřena v červenci, Freund ze Zelených naznačil, že je otevřený prodloužení termínu do září, což prosazoval i předseda EPP Manfred Weber. Více času by mohlo von der Leyenové poskytnout prostor, aby se vyhnula ponížení v parlamentu. „Von der Leyenová nerada riskuje,“ podotkl Freund. „Nebude chtít, aby si z parlamentu odnesla ostudu.“
