Říct „ne“ může být nečekaně osvobozující, zvláště když si uvědomíme, jaké pozitivní dopady může mít na náš každodenní život. V článku zveřejněném v deníku The Guardian se autorka Moya Sarner zabývá touto dovedností prostřednictvím příběhu své matky, která po ztrátě manžela našla nový způsob, jak chránit svůj čas a energii – naučila se jednoduše říkat „raději ne“.
Jedním z příkladů, které Sarner uvádí, je situace, kdy její matka dostala pozvání do čtenářského klubu od společné přítelkyně. Místo toho, aby se přemáhala a docházela na setkání, která ji nezajímají, nebo aby vymýšlela neustálé výmluvy, odpověděla jednoduše: „Raději ne.“ Tento přístup nejenže ušetřil čas a energii, ale také ukázal, že není nutné cítit se zavázaně k něčemu, co pro nás není skutečně důležité.
The selfishness secret: embrace the liberating, life-enhancing power of saying no https://t.co/n99UDTvHyJ
— Guardian G2 (@guardiang2) August 12, 2024
Sarner v článku reflektuje i své vlastní zkušenosti a přiznává, že jí samotné odmítnutí zpočátku ani nepřišlo na mysl. V běžném životě často cítíme tlak říci „ano“, i když by naše srdce raději odpovědělo „ne“. Tento pocit povinnosti, vyhovět ostatním, je mnohdy výsledkem společenského očekávání, že být sobecký je špatné.
Přitom, jak Moya Sarner zdůrazňuje, je někdy nezbytné upřednostnit své vlastní potřeby před potřebami druhých. Není to o tom být krutý nebo nezodpovědný, ale o nalezení rovnováhy a o tom, žít život podle svých vlastních představ. To zahrnuje i schopnost říkat ne – ať už jde o závazky, které nás vysilují, nebo o snahu vyhovět přáním druhých na úkor svého vlastního komfortu.
Sarner také upozorňuje, že odmítnutí může být těžké zejména vůči těm, na kterých nám záleží. Nechceme zranit jejich city, ale jak autorka správně podotýká, i bolest, hněv či frustrace, které naše odmítnutí může vyvolat, jsou přirozenou součástí života a mohou vést k hlubšímu porozumění a posílení vztahů.
Na závěr Moya Sarner zmiňuje, že po osvojení této nové filozofie se jí podařilo odmítnout prosbu o laskavost, na kterou neměla čas ani chuť. Toto rozhodnutí jí přineslo pocit úlevy a dokázalo, že umět říci ne může být nejen osvobozující, ale i zásadní pro udržení osobní rovnováhy a štěstí.
