Pro někoho je mateřství hlavně péče, pro jiného radost, chaos i nekonečná únava. Spisovatelka Morwenna Ferrier si ale od své matky odnesla ještě jiný pohled. Děti podle ní mohou být i nejbližšími společníky, se kterými člověk sdílí každodenní život i samotu.
Na jednu větu od své matky si vzpomněla až po letech. Řekla jí, že nejlepší na dětech je to, že má člověk pořád „malého kamaráda“. V jejím případě dokonce dva, protože vychovávala dvě dcery. Po rozvodu bývala často sama a právě díky nim se necítila tak osamělá.
Brala je s sebou skoro všude, do obchodů, do galerií i do práce, a mluvila s nimi jako s dávnými přítelkyněmi. Neřešila, jestli jsou na některá témata ještě příliš malé. Důležité pro ni bylo hlavně to, že jsou spolu a že si jsou blízké. Tohle pouto mezi nimi vydrželo až do smrti její matky v roce 2020.
Sama dnes vychovává dva syny a přiznává, že mateřství zdaleka není tak idylické, jak by se mohlo zdát. Děti ji umějí rozzlobit víc než kdokoliv jiný, berou jí čas, energii i peníze. Zároveň ale říká, že ji naplňují způsobem, který se s jinými vztahy srovnává jen těžko.
Právě proto dnes slova své matky chápe trochu jinak. Děti podle ní nejsou kamarády v doslovném smyslu. Spíš jsou to životní společníci, se kterými člověk prochází nejbližší a nejintenzivnější vztah, jaký může zažít. Někdy je něžný, jindy vyčerpávající, ale téměř vždy hluboký.
Zpětně v tom nevidí návod, jak žít, ani radu, že děti jsou receptem na štěstí. Věta, kterou si nesla v hlavě celé roky, pro ni dnes znamená něco prostšího a silnějšího. Je to vzpomínka na to, jak moc ji její matka milovala a jak blízký vztah mezi nimi vznikl.
