Polský taxikář Grzegorz říká, že poptávka po jeho službách je tak vysoká, že mu telefon prakticky nepřestává zvonit. Lidé ale nemají zájem o svezení. Gregorz taxikaření pověsil na hřebík a pustil se do podnikání, které je v době energetické krize lukrativnější – do ilegální těžby uhlí, napsala agentura Bloomberg.
V okolí dolnoslezského Walbrzychu, kde bydlí, bývá uhlí i pouhý metr pod povrchem polí, rekreačních oblastí nebo zahrad. Tým složený ze čtyř mužů dokáže za hodinu vydolovat tunu a za půl dne práce si každý z nich může vydělat 1000 zlotých (asi 5200 korun), což je zhruba 60 procent průměrného výdělku za celý týden.
A coal shortage in Poland has spawned a cottage industry of illegal mining, and it's a profitable activity https://t.co/D7vzAVZm8m
— Bloomberg (@business) November 27, 2022
„Moje žena s tím nesouhlasí a dělá si o mě starosti, ale jako taxikář bych si tolik nevydělal,“ řekl Gregorz, když vytahoval kýbl „černého zlata“ z jámy na okraji obytné čtvrti. Jeho dva spolupracovníci dobývali uhlí pomocí krumpáčů.
Nejšpinavější z paliv zažívá velký návrat, protože Rusko v souvislosti s válkou na Ukrajině zadržuje dodávky plynu. V Polsku navíc stále značná část domácností k topení používá uhlí. Suroviny je nedostatek a vláda si s tímto problémem zatím nedokáže příliš poradit.
Ruská invaze na Ukrajinu proměnila situaci na energetickém trhu, Polsko přestalo dovážet ruské uhlí, k topení ho přitom používalo 37 procent domácností. V této 38milionové zemi je 77 procent domácností vytápěno uhlím.
S tím, jak se zásoby ztenčují a teploty klesají, se vláda snaží zajistit uhlí a obce ho distribuují. Krátce po začátku války v některých uhelných skladech surovina došla a objevily se pochyby o ujišťování prezidenta Andrzeje Dudy, že Polsko má dost uhlí na 200 let.
A tak lidé berou věci do svých rukou. Někteří topí odpadky, a přispívají tak ke špatné kvalitě ovzduší v zemi, kde tři velká města – Varšava, Krakov a Vratislav, se nedávno v jednu chvíli nacházela mezi deseti místy s největším znečištěním na světě. Obyvatelé Walbrzychu se buď vydali pro uhlí přes hranici do Česka, nebo vzali do rukou lopaty a kopou. Starosta Roman Szelemej vyčítá vládě, že Polsko přivedla do závislosti na uhlí. „Tato krize ukazuje, že to byla chyba,“ říká.
Walbrzych a jeho okolí 200 let žily z těžby uhlí, poslední oficiální důl zavřel v roce 2000 a tisíce horníků poté zůstaly bez práce. Nelegální těžba tu není ničím novým. V okolních městečkách a vesnicích je 12procentní nezaměstnanost, což je asi třikrát více než ve městě samotném. Ti, kdo mají z minulosti nějaké zkušenosti, se k nim nyní vracejí s vidinou možnosti vydělat si. Takzvané biedaszyby (šachty chudoby) se vyrojily v lesích, polích a mezi křovisky. Je jimi poseta i jedna ze zahrádkářských kolonií na předměstí Walbrzychu. Jeden z místních říká, že někdo potřebuje peníze a někdo jiný zase uhlí. Radnice mezitím posílá policejní hlídky na místa oblíbená mezi horníky dobývajícími uhlí načerno.
Grzegorz vzhledem k tomu, že se podílí na ilegálním obchodu, odmítl prozradit své jméno i věk. Říká, že využívá příležitosti vydělat si, ale tvrdí také, že pomáhá vyřešit nejhorší energetickou krizi za celá desetiletí. Šéfem jeho skupiny je Bartosz, který v minulosti pracoval tři roky jako horník. Jáma, ve které pracují, je asi tři metry hluboká. Dva muži, kteří kopou uhlí, do ní sestupují po ručně vyrobeném dřevěném žebříku. Grzegorz plní uhlím pytle, které pak odnesou do auta schovaného za stromy. „Budeme tu kopat tak dlouho, dokud budeme schopni dobývat uhlí,“ řekl Grzegorz. „A pak vykopeme novou jámu,“ dodal.
