Začalo to v úzké uličce ve Štrasburku, ve městě Svaté říše římské (území dnešní Francie) roku 1518. Žena jménem Frau Troffea začala nekontrolovaně tančit a nedokázala přestat. Pokračovala celý den až do úplného zhroucení. Manžel jí prosil, aby přestala. Marně. Oteklé a krvavé nohy ji nezastavily a další den tančila znovu. Tím podle magazínu National Geographic začala jedna z nejpodivnějších nemocí v historii.
Čtete dobře, nemocí. I když experti dodnes netuší, jakou, a zda v tom nehrálo roli něco jiného. Do konce týdne se však k tančící ženě přidalo přes 30 lidí, během měsíce už jich bylo asi 400.
In 1518, Strasbourg was hit by a “dancing plague” when one woman started moving uncontrollably—and hundreds soon joined her. Centuries later, the mystery of what caused it remains. 🔗 https://t.co/8Dq1MFhr26
— National Geographic (@NatGeo) November 8, 2025
Dav tancoval za hranice svých sil. Podle dobových záznamů, včetně kronik, někdo každý den zemřel na infarkt, vyčerpání nebo hladem. V září 1518 městská rada nechala tanečníky přepravit ke svatyni svatého Víta. Údajně byli uzdraveni.
Incident ve své době vzbudil senzaci. Objevil se v kronikách a na rytinách. Nešlo přitom o jediný takový případ. V Evropě jich byly v době mezi 14. a 17. stoletím zaznamenány desítky.
Případ ze Štrasburku je výjimečný množstvím dochovaných detailů. Přesto dodnes nevíme, co se zde vlastně odehrálo.
Nemoc, otrava nebo hysterie?
Choreománie je jiným výrazem pro takzvaný tančící mor. Velké skupiny lidí ve středověké a renesanční Evropě tančily až do úplného zhroucení či smrti. Skupiny se rozrůstaly z desítek na stovky, jako při šíření neznámé choroby.
Tehdy byl případ ve Štrasburku spojován s nadpřirozeným původem. V té době totiž byli lidé silně věřící a pověrčiví. Démonická posedlost, boží trest za hříchy, prokletí – ať už za nemocí stálo cokoli, léčbě se věnovala samotná církev.
Encefalitida, tyfus i epilepsie vyvolávají dočasné nekontrolované pohyby, ale ne zběsilý tanec. V padesátých letech 20. století přišel švédský farmakolog Eugene Louis Backman s hypotézou, že otrávila veřejnost psychotropní houba námel. Mohla se dostat do zásob obilí po záplavách, k nimž v té době v oblasti došlo. Houba miluje vlhko a v žitě vyvolává halucinace, vzrušení a intenzivně barevné vidění. Zvyšuje také vnímavost k vnějším vlivům, třeba k rytmu hudby.
Žito však nebylo základem stravy ve všech zasažených oblastech. Navíc se dobové dokumenty nezmiňují o gangréně, při které zčernají končetiny. Právě takto se projevuje otrava námelem.
Podle učenců z 80. let 20. století mohlo jít o masovou hysterii. Tančící mor byl jen jednou z katastrof, která Štrasburk začátkem 16. století zasáhla. Město sužovaly extrémní záplavy, teploty a děsily „záhadné nebeské úkazy“. Vedlo to k obavám z konce světa a občanským nepokojům.
Před rokem 1518 město zasáhl tříletý hladomor, který vedl k selským povstáním. Zběsilé tance navíc začaly v polovině července uprostřed tehdy neobvykle horkého léta.
Přesto zůstává taneční mor nevysvětlen a dodnes patří k největším historickým záhadám.
