V debatě o klimatu se stále častěji neřeší jen státy, ale i konkrétní firmy. K velkým ropným společnostem se nově přidává i cementářský průmysl, který patří mezi výrazné zdroje emisí. Právě na jednu z největších cementáren na světě teď míří klimatická žaloba.
Čtyři obyvatelé indonéského ostrova Pari žijí s tím, že jim moře doslova ukusuje kusy domova. Záplavy se zhoršují, pobřeží mizí a část ostrova už voda pohltila. Obyvatelé proto tvrdí, že velké průmyslové firmy musí nést svůj díl odpovědnosti za klimatické dopady, které nyní cítí na vlastní kůži.
Swiss court admits Indonesian islanders climate case against Holcim https://t.co/i1hXfnXTv7
— Reuters Asia (@ReutersAsia) December 22, 2025
Malý ostrov proti globálnímu hráči
Pari má asi 42 hektarů a podle ekologických organizací už přišel o zhruba jedenáct procent plochy. Obyvatelé se živí hlavně rybolovem a cestovním ruchem, ale narůstající záplavy ohrožují jak jejich domy, tak příjmy. Odhady varují, že bez účinné ochrany může ostrov být do poloviny století celý pod vodou.
Čtveřice místních proto v roce 2023 podala u soudu v kantonu Zug žalobu na švýcarský Holcim. Tvrdí, že firma patří mezi velké globální znečišťovatele a podílí se na oteplování, které zvyšuje hladinu oceánu. Požadují po ní finanční odškodnění i spoluúčast na ochranných opatřeních, například výsadbě mangrovů a stavbě vlnolamů.
Soud žalobu přijal a bude se jí zabývat v plném rozsahu. Nevládní organizace, které ostrovanům pomáhají, to označují za první případ ve Švýcarsku, kdy soud připustil klimatické řízení proti velké korporaci. Rozhodnutí zatím není definitivní, protože obě strany mohou využít odvolání.
Požadavky na Holcim a spor o roli soudů
Žalobci žádají od Holcimu 3 600 švýcarských franků pro každého. Částka má odpovídat zhruba 0,42 procenta celkových nákladů na ochranu ostrova, což se podle nevládních organizací shoduje s odhadem, jaký podíl na historických průmyslových emisích CO2 Holcim nese. Kromě peněz chtějí i závazek ke snížení emisí o 43 procent do roku 2030 a o 69 procent do roku 2040.
Firma reaguje s tím, že respektuje rozhodnutí soudu, ale hodlá se odvolat. Tvrdí, že globální pravidla pro emise mají nastavovat vlády a parlamenty, ne civilní soudy v jednotlivých zemích. Zároveň připomíná svůj plán dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050 a uvádí, že od roku 2015 snížila přímé emise z výroby cementu o více než polovinu.
Aktivisté ale upozorňují, že cementářský průmysl se podílí na několika procentech ročních emisí CO2 způsobených lidskou činností. Právě proto vnímají případ ostrova Pari jako způsob, jak upozornit na roli tohoto sektoru v klimatické krizi a přimět velké hráče k rychlejšímu omezení emisí.
Kauza z malého ostrova tak míří daleko za hranice Indonésie. Ukazuje, že komunity nejvíce zasažené dopady změny klimatu už nečekají jen na mezinárodní dohody, ale stále častěji hledají cestu přes soudní síně a konkrétní firmy, které podle nich nesou část odpovědnosti.
