Podnikatelka, která se sama nazvala „královnou odpadků“, byla ve Švédsku postavena před soud s obviněním z nezákonného ukládání hor odpadu. Jde o dosud největší případ ekologické trestné činnosti v zemi. Informoval o tom server BBC či The Guardian.
Bella Nilsson je jednou z 11 osob obviněných ze „závažné trestné činnosti v oblasti životního prostředí“.
Ostře sledovaný proces u okresního soudu Attunda v Sollentuně u Stockholmu se soustředí na recyklační společnost Think Pink, její bývalou generální ředitelku Bellu Nilsson, která si mezitím změnila jméno, a jejího bývalého manžela Thomase Nilssona.
Společnost je obviněna, že v letech 2015 až 2020 uložila nebo zakopala 200 000 tun odpadu na 21 místech. Anders Gustafsson, jeden ze tří žalobců v procesu, popsal případ jako „největší trestný čin proti životnímu prostředí ve Švédsku, pokud jde o rozsah a organizaci“.
‘Queen of trash’ among 11 on trial over Sweden’s ‘biggest environmental crime’ https://t.co/BntcGGHGeb pic.twitter.com/Pspw87EfwY
— Guardian World (@guardianworld) September 3, 2024
Firma neměla schopnost nakládat s odpadem podle zákona
Prokurátoři uvedli, že způsob, jakým společnost nakládala s odpadem, vedl ke škodlivému množství karcinogenních chemikálií, olova, arsenu a rtuti, které se uvolňovaly do ovzduší, půdy a vody.
Při jednom incidentu došlo k požáru hromady odpadu Think Pink poblíž přírodní rezervace poté, co samovolně vzplanula. Požár trval dva měsíce. Nilsson již dříve švédským médiím řekla, že její společnost jednala v souladu se zákonem.
Podle žalobců NMT Think Pink – která zkrachovala v roce 2020, když byla zatčena Bella Nilsson – neměla „žádný úmysl ani schopnost nakládat s odpadem v souladu s legislativou v oblasti životního prostředí“.
Způsob, jakým byly odpadky vyhazovány, ohrožoval „zdraví lidí, zvířat a rostlin“, dodali.
Padělali dokumenty, peníze použili na soukromé účely
Think Pink si najímaly stavební firmy, obce i soukromé osoby. Měla zlikvidovat vše od stavebnin, elektroniky, kovů, plastů, dřeva, pneumatik a hraček. Hromady ale podle žalobců zůstaly „neroztříděné“ a opuštěné volně v přírodě.
Spis z předběžného vyšetřování skandálu má podle BBC 45 000 stran.
Žalobce Anders Gustafsson tvrdí, že obžalovaní kromě vyhazování odpadu používali padělané dokumenty, aby uvedli v omyl úřady. Vydělali peníze, které pak použili pro soukromé účely.
Několik obcí požaduje náhradu škody ve výši 25,4 milionu dolarů za vyčištění hor od odpadu a dekontaminaci míst.