Popel z aktivní sopky roky dusil sicilská města. Ucpával ulice, ničil zahrady a plnil skládky. Teď se karta obrací. Vědci i farmáři ukazují, že to, co padá z nebe, může půdu vyživit a ušetřit miliony.
Staří Římané přimíchávali sopečný popel do betonu a jejich stavby stojí dodnes. Dnes se výzkumníci z Univerzity v Catanii vracejí k podobné logice. V projektu LANDFEED zkoumali popel z erupcí Etny z roku 2021 a hledali pro něj nové využití. Ne jako odpad, ale jako zdroj.
V roce 2021 zasáhlo oblast 57 spadů popela. Jeden z únorových dnů zasypal Catanii kamínky velkými jako centimetr. „Pokryl všechno, auta, zahrady, silnice, a způsobil spoustu práce,“ říká Giuseppe Mancini, profesor chemického inženýrství, který žije pod Etnou. Likvidace popela stojí čas i peníze. Proto padla otázka, zda by nemohl sloužit lépe.
Testy ukázaly potenciál i limity
Tým odebral vzorky z několika míst kolem sopky. Laboratoře hledaly škodlivé látky i přínosné prvky. Testy nenašly nebezpečné uhlovodíky ani perzistentní organické polutanty. Těžké kovy zůstaly nejméně o 70 procent pod zákonnými limity.
Popel naopak uvolňuje sodík, vápník, hořčík, draslík, fosfor i dusičnany. Tedy látky, které zahradníci dobře znají. Tři ze sedmi vzorků splnily limity pro další využití bez výhrad. U zbylých překročil limit vždy jen jeden parametr, nejčastěji fluor nebo měď. Omytí snížilo obsah fluoru na přijatelnou úroveň, i když vyvstává otázka, jak naložit s odpadní vodou.
Výzkumníci navrhli i postup, jak s popelem nakládat. Po rychlém sběru by materiál putoval do zařízení, které ověří jeho nezávadnost. „Musí existovat kontrolní systém, který potvrdí, že popel nemá negativní dopad na životní prostředí,“ říká Mancini. Podle něj to není neřešitelné. Dnes ale legislativa řadí městský popel mezi směsný odpad, který nelze recyklovat.
Likvidace přitom stojí obce stovky eur za tunu. Recyklace by vyšla zhruba na desetinu. V roce 2021 se desítky sicilských měst kvůli nákladům na úklid dostaly na hranu bankrotu. Region vydal v roce 2024 doporučení pro opětovné využití, ale firmy, které by popel oficiálně zpracovávaly, zatím chybí.
‘A gift that falls from the sky’: why farmers are using Etna’s ash as fertiliser | Volcanoes | The Guardian https://t.co/ebD7EEKCM4
— phoeniks (@phoeniks2024) February 26, 2026
Farmáři už popel berou jako dar
Na polích pod Etnou se mezitím nečeká na razítka. Andrea Passanisi hospodaří na stohektarovém pozemku v Giarre. Místo aby popel odvážel, používá ho jako hnojivo. „Umožňuje nám používat méně chemie, takže je hnojení levnější a udržitelnější,“ říká. Podle něj jde o budoucnost zemědělství.
Emilio Sciacca z Linguaglossy nechává popel ležet přímo ve vinici. Tvrdí, že zlepšuje odvodnění půdy a dodává železo, hliník i křemičitany. „Popel z Etny je přidaná hodnota, dar, který nám doslova padá z nebe,“ říká. V tomto geologickém kontextu podle něj nelze sopečný původ půdy ignorovat, ale je třeba ho přijmout.
Podobnou zkušenost mají i farmáři na Islandu po erupci Eyjafjallajökull v roce 2010. Zatímco chovatelé řešili riziko otravy fluorem, pěstitelé pšenice si všimli změny. „Pole, která jsme nechali bez odklízení, vypadají jako v prvním roce. Zlepšení bylo rozhodně spojené s popelem,“ říká Thórarinn Ólafsson. Začal ho proto cíleně používat jako přírodní hnojivo.
Sopečný popel si našel cestu i do umění. Islandská keramička Guðbjörg Káradóttir ho přidává do porcelánu. Na Sicílii zase Nilla Zaira D’Urso vyrábí z popela suvenýry. „Musíme z každého odpadu vytěžit to nejlepší místo toho, abychom ho vnímali jako zátěž,“ říká.
Z materiálu, který dusil města a zatěžoval rozpočty, se tak stává surovina. Vědci nastavili pravidla. Farmáři už vidí výsledky. Teď zbývá, aby se systém rozběhl naplno.


