Málokdo si dovede představit, jak technologie jako mobilní telefony či počítače mohou přispívat k uhlíkové stopě, online svět se nám totiž může zdát jako neviditelná formace, říká Markéta Beníšek, která o digitálním znečištění promluvila v rámci konference WebExpo 2021. Jaký dopad má jeden zbytečně poslaný e-mail? A jak můžeme my sami k „zelenější“ digitální budoucnosti přispět?
Kolik lidí si dle vašeho názoru svou digitální uhlíkovou stopu uvědomuje?
Digitální uhlíková stopa je stále nové a často překvapující téma. V posledních letech ale začalo nabírat na popularitě, zejména ve Velké Británii. Zájem přichází častokrát od firem, které chtějí udělat své digitální produkty více energeticky úsporné, a tím pádem “zelenější”. Myslím si ale, že širší povědomí o digitální uhlíkové stopě je stále hudba budoucnosti.
Nejenže je to nové, ale pro mnohé také nepředstavitelné a neviditelné. Jak je to tedy v porovnání s jinými odvětvími?
Uhlíková stopa jednotlivých e-aktivit je relativně malá. Když ale vezmeme v potaz, kolik času trávíme na internetu každý den, velmi rychle se to začne nabalovat. Navíc každým rokem roste nejen počet internetových uživatelů, ale i množství digitálních zařízení, které používáme. V současné době je uhlíková stopa digitálního světa zhruba stejná jako celého leteckého průmyslu před covidem-19 (cca 3 procenta globálních emisí skleníkových plynů) a očekává se, že bude nadále stoupat.
Vezmeme-li běžný e-mail, kterých nám denně ve schránce přistane několik, jaký je jeho dopad?
Každý „zbytečný“ e-mail (tj. e-mail, který má do 4 slov) má uhlíkovou stopu zhruba 1 gram, delší e-mail zhruba 4 gramy, a e-maily s velikými přílohami mohou mít uhlíkovou stopu i 50 gramů. OVO Energy (britská energetická společnost) publikovala v roce 2019 studii, ve které vypočítali, že kdyby každý Brit poslal po dobu jednoho roku o jeden „zbytečný“ e-mail denně méně, ušetřilo by to ekvivalent 81 152 letů z Londýna do Madridu nebo odebrání 3 334 dieselových aut z našich silnic.
Naše data se neukládají někam “nahoru”
V budoucnu nejspíše nedojde k tomu, že bychom začali používat méně elektronických zařízení. Můžeme se s tím tedy vypořádat jiným způsobem?
Digitální uhlíková stopa je problém, ale i příležitost. Pokud budeme kontinuálně zvyšovat energetickou úspornost jednotlivých digitálních úkonů a přejdeme na energii z obnovitelných nebo nízkouhlíkových zdrojů, můžeme přispět k budoucnosti, ve které je internet a digitální svět “zelenější”.
Běžný uživatel se také skoro denně setkává s ukládáním na Cloud či na Disk. Jak daleko ale vlastně ony dokumenty či obrázky putují?
Samotné slovo „Cloud“ nám dává dojem něčeho nehmatatelného. Jako bychom ukládali všechna naše data někam “nahoru”. Jenže za všemi těmito cloudy stojí obrovská datová centra, která kolektují, procesují a ukládají všechny informace, které si přes internet vyměňujeme. Tato datová centra potřebují ohromné množství energie nejen ke své funkci, ale i k neustálému ochlazování, aby nedošlo k přehřátí. Bohužel díky pocitu neomezené kapacity máme tendenci ukládat víc, než je třeba. Jsme zvyklí soubory duplikovat do různých složek, ukládat je na dobu neurčitou, neprotřizovat je. Zaplatíme totiž maximálně za větší úložiště.
Téměř každý už má dnes ke svému tarifu mobilní data a veřejné wi-fi sítě začínají pomalu ztrácet na popularitě. Liší se nějakým způsobem z hlediska uhlíkového dopadu?
Ano, Wi-Fi je zhruba o 50 – 60 procent energeticky úspornější než mobilní data. Mobilní telefony se vybíjí daleko rychleji, když používáme mobilní data, než když jsme doma nebo v práci připojení na Wi-Fi. Je to proto, že při používání mobilních dat musí informace cestovat dál – z našich telefonů přes telekomunikační sítě a zpět na naše zařízení. Přes Wi-Fi informace cestují daleko menší vzdálenost – na router a dále přes kabely, které spotřebovávají méně energie.
Streamovací služby a jejich uhlíková stopa
Značnou oblibu si během pandemie získaly také streamovací služby jako je Netflix či HBO GO. Jak je to s uhlíkovou stopou v případě streamování?
Stremovací služby si v posledních letech získaly hodně pozornosti v médiích právě kvůli značné uhlíkové stopě. Existuje hned několik odhadů uhlíkové stopy každé hodiny streamování, ale žádný z nich zatím nebyl stoprocentně potvrzen. Vědci z britské Royal Society nicméně tvrdí, že sledování videa ve 4K rozlišení vytváří až 8x více emisí než nižší rozlišení (SD).
Při pročítání tipů na snížení digitální uhlíkové stopy jsem také narazila na pojem: ekologické vyhledávače. Čím se tyto vyhledávače liší od vyhledávačů jako je např. Google nebo Yahoo?
Asi nejznámějším ekologickým vyhledávačem je Ecosia, která funguje v podstatě stejně jako jiné vyhledávače, získává určité procento z každé reklamy, na kterou uživatelé kliknou. Ekologickým vyhledávačem je ale dělá to, že z peněz, které přes reklamy utrží, dávají až 80 procent organizacím, které vysazují nové stromy po celém světě. Dokonce i některé firmy nastavily Ecosii jako hlavní prohlížeč na všech svých zařízeních, aby tak přispívaly k výsadbě stromů společně se svými zaměstnanci.
Je možné si svoji digitální uhlíkovou stopu nějakým způsobem spočítat?
Setkala jsem se s několika start-upy, které se snaží o vybudování aplikací, které by výpočet naší digitální spotřeby umožnily, ale zatím jsem nenarazila na nic co by jednoduše sledovalo naši aktivitu na všech našich zařízeních a vypočítalo naši digitální uhlíkovou stopu přes množství dat, která jsme stáhli nebo poslali. Za tím by se skrývalo ohromné množství výzkumu a kalkulací. Nicméně jako koncept to zní skvěle a věřím, že se časem podobný kalkulátor objeví. Zatím se ale musíme spokojit s kalkulátory, které dokáží odhadnout uhlíkovou stopu našich prohlížečů nebo jednotlivých webových stránek.
Spousta informací o digitální uhlíkové stopě je stále těžko dostupná
Vydáme-li se od jednotlivce k celku, je možné sledovat a rozlišit, jaké společnosti jsou v tomto ohledu ekologičtější?
Většina velkých high-tech firem už se k digitální uhlíkové stopě musela vyjádřit, zejména kvůli rostoucí popularitě tohoto tématu. Spousta informací o digitální uhlíkové stopě je ale stále těžko dostupná. Co se týče brouzdání po internetu, i tam existuje možnost jak zjistit, které stránky jsou „ekologičtější“. Díky organizaci The Green Web Foundation si můžeme stáhnout The Green Web plugin na prohlížeči Google Chrome a vidět, jestli je daná stránka uložená na serveru, který je poháněný energií z obnovitelných zdrojů nebo ne.
Vy sama pracujete ve firmě Footprint Digital a svým klientům zprostředkováváte mimo jiné digitální audit včetně tzv. Digital Carbon Audit. Čeho tedy využíváte vy?
My využíváme vlastní kalkulátor digitální uhlíkové stopy, který čerpá informace přímo z Google Analytics, a proto jsou výsledky poměrně přesné. Dá se ale využít i veřejně přístupný kalkulátor jako websitecarbon.com, který byl vytvořený firmou Wholegrain Digital, se kterou často spolupracujeme. Společně jsme vytvořili tzv. Digital Declutter Toolkit, kde vysvětlujeme celé toto téma ve zjednodušené formě a nabízíme tipy na snížení digitální uhlíkové stopy, které mohou aplikovat jak firmy, tak i jednotlivci.
Energetická náročnost kryptoměn
Velký boom zažívají také kryptoměny, jejichž provoz spotřebovává značné množství energie. Web Voxpot napsal, že kvůli bitcoinu vyletí do atmosféry každý rok zhruba 38 megatun oxidu uhličitého, přibližně stejné množství CO2, jaké za rok vyprodukuje celé Slovensko. Myslíte si, že je v kryptoměnách i přes tuto energetickou náročnost budoucnost?
Myslím, že pro většinu lidí, kteří vidí v kryptoměnách možnost výdělku, bohužel nehraje jejich energetická náročnost žádnou roli. Naštěstí jsem ale četla, že energetické úspornosti se bude moci dosáhnout pomocí AI (umělá inteligence). Ta už nyní přispívá k energetickým úsporám a spolehlivosti chodu datových center.
Od té doby, co jste se v tomto odvětví začala pohybovat, podařilo se vám samotné nějakým způsobem svou uhlíkovou stopu snížit?
Určitě ano. Když jsem se o toto téma začala zajímat a dozvídat se, jak rychle se naše digitální uhlíková stopa načítá, několik věcí jsem změnila. V podstatě jsem udělala takový digitální detox. Všechna zařízení vypínám, když je nepoužívám. Taky jsem je přenastavila na tzv. dark mode, protože čím jasněji naše displeje svítí, tím více spotřebovávají energie. Je to také příjemnější na oči. Dále jsem strávila několik hodin mazáním starých a nepotřebných e-mailů a odhlašováním se z odběru newsletterů. Musím přiznat, že bylo příjemné mít čistší inbox. Deaktivovala jsem autoplay videí na aplikacích v telefonu, zejména na sociálních médiích. Snažím se také myslet dopředu na to, co chci sledovat nebo poslouchat, když jsem venku a podle toho si podcasty nebo videa stáhnu doma na Wi-Fi.
