Z výsledku experimentu amerického etologa až mrazí. Je šokující, jak silně se podobá chování hlodavců za určitých podmínek vývoji lidské populace. Je to jen náhoda nebo dokonalá simulace současnosti?
Výzkumy ze světa mluví jasně. Zájem o sex mezi mladými klesá. Téma rezonuje hlavně ve Spojených státech a v severských zemích. Stejný výsledek měl ale i nový průzkum v Česku. (Provedl Národní ústav duševního zdraví.) Zhruba 7% má mít pak jinou než heterosexuální orientaci, většinou jde o bisexualitu nebo pansexualitu. Proč se tak děje, by mohl vysvětlovat dávný experiment provedený na myších.
Americký etolog John B. Calhoun již v minulosti přišel na to, že vlivem přílišného pohodlí a blahobytu u živočichů dochází k jakési populační zkáze.
Zlomová třetí fáze
Vytvořil výběh, který se podobal myšímu ráji. Jak popisuje web Eccentric Club, tisíce hlodavců v něm mělo snadný přístup k potravě a vše pro zcela idylický život. Nejprve se myši žijící v hojnosti začaly exponenciálně množit. Ve třetí fázi se však jejich počet zastavil na čísle 2200. I přesto, že prostor výběhu byl dostatečný ještě pro stovky dalších myší.
U zvířat se začalo projevovat abnormální chování.
Samice nebyly schopny odnosit mláďata, jiné se o mladé nedokázaly postarat. 96% jich pomřela. Samci začali trpět sexuálními deviacemi, někteří vylézali z hnízd, jen když ostatní spali. Nejmladší generace se pak nedokázala začlenit do společnosti. Calhoun také definoval skupinu myší pod označením „krasavci“. Ti se věnovali výlučně jen konzumaci potravy a byli zaujatí krásou svého kožíšku. Nezapojovali se do bojů a neměli zájem ani o množení. Skutečné drama však přišlo až v další fázi.
Postupný úhyn
Populace začala prudce klesat. Myši byly tak sociálně deformované, že se jen bezcílně pohybovaly vedle sebe bez jakýchkoli interakcí. Potřeba množení zanikla, a ačkoli měly stále maximální komfort, hlodavci postupně vymřeli.
Vědec svůj experiment dokonce několikrát opakoval a vždy dopadl stejně. Jak tento výsledek studie Calhoun vysvětluje?
Podle něho pokus ukázal, že v případě přílišného blahobytu bez jakékoli námahy, se populace hroutí. Svou roli mělo sehrát také to, že mladým jedincům nebylo umožněno zařadit se do společnosti. Neměli se pak od koho učit sociálnímu chování.
Calhoun však přišel i na to, jak této zkáze předejít. Chování myší se dávalo prý do normálu, když jim přístup k potravě ztížil a ony si musely vzájemně pomáhat.
Podobnost čistě náhodná?
Etolog žijící v letech 1917-1995 z toho vyvozoval spojitosti s lidmi. Tvrdil, že právě tyto experimenty mohou být obrazem budoucnosti lidské rasy.
Jak moc může kopírovat současné chování mladých lidí chování zkoumaných myší, však zůstává otázkou. Je za poklesem zájmu o sex „nezdravě“ pohodlný život bez výrazných stresů a úsilí nebo to zapříčinil spíše vliv vše pohlcujících technologií? Nelze si nevšimnout, že závislost na displejích telefonů – potažmo především sociálních sítích – skutečně mezi lidmi vytlačuje fyzický sociální kontakt. Možná je to kombinací obojího.
