Nemá to mezi námi dál smysl. Bude lepší, když se rozejdeme. Slova, která vámi proletěla jako jedovatý šíp. Pohádka o partnerském štěstí se zbořila jako domeček z karet. Cítíte podraz, zklamání, smutek. Nutně musíte zjistit, kde jste udělala chybu. „Dát věci do pořádku.“ Skutečně ale?
Ještě před nedávnem to byla taková romantika, říkáte si. Držel vás něžně za ruku, hladil po vlasech. Jako teď slyšíte, jak vám šeptal do ucha, že jste krásná, jak vám to sluší. Že máte hezký zadek a jak ho přitahujete. Ani náznak, že by mezi vámi nebylo něco v pořádku. A vy jste se dál nechala unášet na snu o společné budoucnosti. Najednou je konec. Z ničeho nic se s vámi rozešel. (Tedy alespoň vy máte ten pocit, že „z ničeho nic“.)
Vodopád myšlenek
Ten mizera, nevděčník. Tolik lásky jsem mu dala, tolik času věnovala. A on mě ze dne na den odhodí jako kus zmuchlaného papíru. Žádný rozumný důvod, PROČ. Na zprávy, co jsem vlastně udělala špatně, mi odepisuje neurčitě. Nechce se ani sejít, abychom to ještě probrali a všechno si vysvětlili. Možná takové myšlenky se vám právě honí hlavou.
Na milion vašich otázek existuje jediná odpověď, kterou je ovšem těžké přijmout: Nejste pro něho ta pravá, se kterou by chtěl zůstat. Můžete být naprosto skvělá žena. Ale ON to cítí jinak. Proto vlastně ani nemá cenu pátrat, z jakého důvodu. Nic to nezmění. Kdyby vás opravdu miloval, případný problém by se sám snažil řešit. Jen aby vás neztratil. On se ale raději vypaří. Proč celou dobu nedal nic najevo? – Ptáte se.
Háček je v tom, že pokud je člověk zamilovaný, některé věci prostě nevidí. Nechce vidět. Přes růžové brýle zamilovanosti vnímá jen to hezké. Když je ale posléze sundáme, často nám toho mnoho začne docházet. Indicie, které mohly varovat. Nám se v té chvíli nezdály důležité, nijak zásadní. Nikdo však neřekne své lásce sbohem jen tak bezdůvodně. Aniž by občas vydal nějaký ten signál, že se mu něco nelíbí nebo že to s dotyčným prostě nemyslí vážně.
Jde o maličkosti. Vzpomeňte si, jak třeba mluvil o vaší společné budoucnosti. Měl stejné velkolepé plány jako vy? Nebo se spíš držel zpátky, nevyjadřoval se… Co když jste mu řekla, že ho milujete? Odpověděl stejně? Nebo se jen mlčky shovívavě pousmál? Vodil se s vámi před všemi hrdě za ruku? Nebo byl spíš rezervovaný a pusu plnou výmluv, proč se to nehodí… To vše jsou věci, které by nás měly trknout.
Když se s pětatřicetiletou Romanou po šesti týdnech zdánlivě idylického randění rozešel její nový „nadějný“ objev, byla v šoku. Vůbec to nečekala. „Pořád mi říkal, ať zůstanu taková, jaká jsem. I v posteli byl ze mě nadšený,“ divila se. Až se zpožděním Romaně došlo, že přece jen nebylo vše úplně v pořádku. Že si sní celou dobu jen hrál.
Láska je slepá
„Třeba když jsme spolu trávili víkend na horách. Vymluvil se, že si zapomněl peněženku. Jezdili jsme po výletech, restauracích, navštívili hudební festival… Piva u stánku, vstupné, jídlo – všechno jsem platila já. Nevadilo mi to,“ říká Romana. Když pak v jeho zadní kapse kalhot nahmatala peněženku, o níž tvrdil, že ji nemá, zarazilo ji to. Ale přešla to. Těšila se na další společný výlet. Lhal jí v mnoha věcech. A ona mu slepě důvěřovala. Už dávno přitom mohla odhalit, že z toho žádná velká láska nebude.
Dvaačtyřicetileté Vandě se zase zhroutil svět, když ji opustil přítel, s nímž byla pět let. Hodně spolu cestovali, trávili spolu každou volnou chvíli, noci plné vášně. Měla pocit, že jsou šťastný, spokojený pár. To, že vždy reagoval vyhýbavě, když mu říkala, jak moc ho miluje, si nepřipouštěla. Nebylo jí divné ani, že se bránil společnému dítěti. Stále hledal důvody, proč NE. Pak se vrátil ke své bývalce. Čekají holčičku. Až po rozchodu Vandě došlo, že s ním vlastně roky ztrácela čas. Kdyby měla oči otevřené, mohla si už dávno všimnout, že ji nemiluje „tak, jak by měl“. Bolest v srdci by pak nemusela být taková jako po letech soužití.
Pravdě do očí
Nemá cenu se ale doprošovat. Dotyčnému nadbíhat, snažit se vztah slepit. Zjišťovat důvody, pitvat. Váš protějšek je rozhodnutý déle, než si myslíte. Tenhle vztah byl už dávno odsouzený k zániku. Dejte raději průchod novým možnostem, opravdovému štěstí. Tomu, kdo vás bude skutečně milovat. I za cenu, že si na to člověk nějakou dobu počká. Láska nemá být jednostranná. Jak napsal anglický spisovatel John Ruskin – „Teprve až když najdeme opravdovou lásku, poznáme, co nám v životě chybělo.“
