Staří Egypťané mumifikovali zesnulé, aby zachovali jejich těla pro posmrtný život. Ale co když tuto praxi chápeme úplně špatně? Stále početnější řada archeologů tvrdí, že mumie měly představovat spíše umělecká díla, píše web ScienceAlert.
Pro starověké Egypťany byla denním chlebem mumifikace faraonů, hodnostářů, ale dokonce i zvířat. Populární myšlenkou moderní vědy je, že se snažili zachovat těla zesnulých pro posmrtný život.
Přibývá však archeologů, kteří naznačují, že chápeme staroegyptské mumie úplně špatně. Podle nich Egypťané neprováděli tuto praxi kvůli snaze zachovat mrtvá těla v co nejlepším stavu pro posmrtný život. Spíše tvořili sochy.
We May Have Been All Wrong About Ancient Egyptian Mummies, Scholars Argue https://t.co/3MpsZLj9iN
— ScienceAlert (@ScienceAlert) December 31, 2022
Starověcí Egypťané považovali faraony za bohy, které chtěli podle těchto názorů zvěčnit formou umění spojeného s náboženskými obřady. Zlaté masky nalezené v sarkofázích je pak měly přeměnit na božské verze zesnulých spíše než na živé portréty.
Tohle novodobé vědecké myšlení odborníci zakládají na tom, že první mumie začali zkoumat viktoriánští archeologové fascinováni myšlenkou posmrtného života, napsal server ScienceAlert. Říkají, že tohle nadšení se do zkoumání mumií promítlo.
Jinak řečeno, Egypťané se nikdy nemuseli snažit zachovat věrné podoby svých panovníků a jejich života. Vytvářeli z nich bohy.
„Na první pohled je to malý rozdíl, ale důležitý,“ řekl kurátor Manchesterského muzea ve Spojeném království Campbell Price. Tento nový pohled na praxi mumifikace muzeum představí na výstavě zvané „Golden Mummies of Egypt“.
Říše soch
Tato myšlenka se opírá o důkazy, podle nichž se mnohdy Egypťané ochranou těl zesnulých příliš pečlivě nezabývali. Některé mumie nebyly v dobrém stavu, například ostatky faraona Tutanchamona.
„Jako by byla mumifikace zpackaná, starověcí Egypťané nevěděli, co dělají, a proto nebyl dobře zachován,“ vysvětlil Price, který navíc odkazuje na Egypt jako na říši soch, obrazů, maleb a reliéfů.
„Tohle není idealizovaná verze Egypta. Je to obraz bohů, jakýsi svět soch,“ tvrdí Price. Co se týče praxe vyjmutí orgánů a jejich uložení do baldachýnových nádob, nemuselo jít o to, aby měl zesnulý své orgány po ruce pro posmrtný život, ale o naplnění těchto nádob božským duchem.
Ne každý však s touto novou myšlenkou souhlasí. „Není pochyb o tom, že fyzické zachování těla bylo nesmírně důležité,“ míní archeolog a chemik Stephen Buckley z Univerzity v Yorku.
A i když některé mumie opravdu vypadají spíše než snaha o uchování ostatků jako umělecké sochy, mnohé z nich byly mumifikovány pečlivěji, přičemž mrtví vypadají, jako by spali, například Tuthmosis III., Tuthmosis IV., Amenhotep II. To podle Buckleye naznačuje větší zájem o fyzické uchování těla.
Nicméně také on připustil, že mumifikace určitě nebyla pouze o fyzickém zachování těla, ale ignorování tohoto faktu by „postrádalo pointu“. Navrhnul rovněž vlastní teorii o tom, že některé mumie možná byly nedokonalé, aby duše svou schránku snáze poznala a mohla se tak vrátit „domů“.
