Velryby jižní u australského pobřeží mění způsob, jakým si vybírají místa pro péči o mláďata. Nový výzkum ukázal, že samice se nevracejí vždy do stejných zátok, jak se dosud předpokládalo. Při výběru vhodného prostředí je stále více ovlivňuje přítomnost dalších velryb. Zjištění mohou pomoci při ochraně tohoto ohroženého druhu.
Populace velryb jižních (Eubalaena australis) byla v 19. století téměř vyhubena kvůli intenzivnímu lovu. Velryby jižní jsou v australských vodách chráněny od roku 1935. Po dlouhém období intenzivního lovu se jejich populace začala postupně obnovovat. Zatímco zpočátku připlouvalo k australskému pobřeží jen několik samic s mláďaty, v dalších desetiletích jejich počet vzrostl na několik stovek. V posledních letech se však obnova populace zpomalila a druh zůstává v Austrálii ohrožený.
Vědci z Tasmánské univerzity a Australského antarktického oddělení proto zkoumali, jak se rozmístění velryb podél australského pobřeží postupně měnilo. Využili údaje z pravidelných leteckých průzkumů mezi lety 1976 a 2023. Zaměřili se především na mělké pobřežní vody a chráněné zátoky, kde samice přivádějí na svět mláďata a následně o ně pečují.
Velryby se sdružují ve větších skupinách
Výsledky ukázaly, že chování velryb se během obnovy populace výrazně změnilo. Když bylo jedinců málo, pohybovali se podél pobřeží poměrně rozptýleně a žádná oblast výrazně nepřevažovala. S rostoucím počtem velryb však začala vznikat místa, kde se pravidelně shromažďovalo větší množství samic s mláďaty.
Ve třech oblastech dokonce jejich počty rostly výrazně rychleji než jinde. Vědci se proto domnívají, že při výběru vhodného místa začala hrát důležitější roli přítomnost dalších jedinců stejného druhu.
„Místo toho, aby se velryby vracely na místa, kde se narodily, jak se běžně předpokládalo, zdálo se, že je stále více přitahují lokality, kde se shromažďuje velké množství dalších velryb,“ vysvětlila hlavní autorka studie Anne Grundlehner.
Dosavadní představa přitom vycházela z přesvědčení, že samice zůstávají věrné konkrétní zátoce a opakovaně se do ní vracejí s dalšími mláďaty. Nová zjištění však naznačují, že samice jsou při výběru těchto míst mnohem přizpůsobivější, než se dosud předpokládalo.
Výzkum odhalil důležité poznatky pro ochranu
Výzkumníci zjistili, že samice sice mohou zůstávat věrné širším pobřežním oblastem, které zahrnují až 1 000 kilometrů pobřeží, ale nemusí si pokaždé vybírat stejnou zátoku. Důležitým faktorem je pro ně také výskyt dalších samic, které zde pečují o mláďata.
Na význam tohoto chování upozornil také spoluautor studie Stuart Corney. Podle něj výsledky zpochybňují dlouho přijímanou představu, že se samice po celý život vracejí na jediné místo. Jejich rozmístění se naopak může měnit podle toho, kolik dalších velryb se v dané oblasti nachází.
Změny v chování mají význam také pro ochranu druhu. Při určování důležitých pobřežních stanovišť totiž nestačí sledovat pouze podmínky prostředí. Je potřeba zohlednit také počet velryb a jejich vzájemné ovlivňování, které může rozhodovat o tom, kde se budou samice s mláďaty shromažďovat.
Australská populace velryb jižních zůstává ohrožená a její obnova se v posledních letech zpomalila. Nové poznatky mohou přispět k účinnější ochraně pobřežních oblastí, kde samice přivádějí na svět mláďata. Zachování těchto důležitých stanovišť může podpořit úspěšné rozmnožování velryb a dlouhodobou obnovu jejich populace.
